Praha není jediné město, které během minulého století přišlo o významné etnické komunity. Ještě výraznější proměna postihla dnes ukrajinský, dříve polský Lvov. „Rozmanitý, vzorovaný, oslnivý jako orientální koberec. Řekové, Arméni, Italové, Saracéni, Němci se mezi polskými, rusínskými (myšleno ukrajinskými) a židovskými starousedlíky stávají Lvovany, a stávají se jimi důkladně,“ opěvoval polský spisovatel Józef Wittlin (1896–1976) lokální identitu obyvatel Lvova, jež podle něj byla důležitější než národní příslušnost. Ovšem činil tak roku 1946 v americkém exilu, kdy už město o velkou část své pestrosti přišlo. Jak ono soužití vznikalo, jak vypadalo a co z něj zbývá dnes, na to se snaží odpovědět německý investigativní novinář Lutz C. Kleveman (1974) v knize Lvov. Zapomenutý střed Evropy.
Jako Vídeň a Berlín
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
