Něco odpustit nejde

V roce 1988 jste byl v případu známém pod názvem Olšanské hřbitovy odsouzen k šesti a půl roku vězení. Měl jste se dvěma dalšími mladíky, Antonínem Mundokem a Petrem Havelkou, ničit pomníky padlých vojáků na Olšanských hřbitovech. Věc znovu ožila nyní, když váš tehdejší soudce Robert Fremr obhajoval před Senátem kandidaturu na Ústavní soud: zatímco on tvrdil, že nevěděl, že vyšetřování proti vám manipulovala Státní bezpečnost, vy jste namítl, že to vědět musel. Co se ale tenkrát na Olšanských hřbitovech z vašeho pohledu vlastně stalo?

Protože jsem nikdy na Olšanech nebyl, tak to nevím. Já o povalení těch náhrobků žádné ponětí neměl, dozvěděl jsem se to až z československých médií. Zprvu jsem ani nevěděl, že tam měli být oni dva, protože se ze začátku psalo jen to, že nějací dva kluci něco udělali. Až později se objevila v Rudém právu jména Antonín M. a Petr H. To jsem si teprve říkal, že by to mohli být oni, protože jsou to podobně vypadající jména.

Když se o poničených hrobech začalo psát, ještě jste nebyl zadržen policií?

Nebyl. V té době jsem maturoval.