Krajně pravicová izraelská vláda si vyhrnula rukávy k velkým činům

Když jeden z nejvyhledávanějších hlasů současného Izraele, historik a filozof Juval Noach Harari, otiskl minulý týden v listu Financial Times komentář o schvalování izraelské justiční reformy, připomínalo to zoufalé volání o pomoc. „Izraelská demokracie bojuje o život,“ psalo se v textu a Harari přirovnával vládu Benjamina Netanjahua k íránskému režimu. I Izrael teď bude mít podle historika tendenci a potenciál uvrhnout Blízký východ do zničujícího konfliktu.

Jakkoli to může znít přehnaně, všichni se teď budou moci přesvědčit, jak směrodatné je Harariho varování. Knesetem totiž nakonec zákon prošel. Stalo se tak přes odpor veřejnosti, prezidenta, Spojených států jako klíčového spojence Izraele a většinou jediného hlasu, jíž koalice v Knesetu disponuje. 

Kabinet závislý na hlasech ortodoxně náboženských, otevřeně rasistických a homofobních politiků prosadil reformu, jež přináší jednu zásadní změnu: Nejvyšší soud ztrácí právo zrušit vládní rozhodnutí jen s odvoláním na „hlas rozumu“. Všem, kteří věří v parlamentní demokracii a mají obavy z nevolených soudců, to může znít jako dost dobrý krok. Z pohledu izraelských demokratů je ale problém, že židovský stát nemá psanou ústavu ani senát, a Nejvyšší soud proto slouží jako zásadní pojistka v jemném a kruciálně důležitém mechanismu vyvažování moci.

V jeho logice vládní většina nad sebou potřebuje kontrolu.