Je pátek, 11. ledna 1991. Zchátralý rohový palác U Divého muže ve Sněmovní ulici na pražské Malé Straně právě obkličuje policejní komando v helmách. Je něco málo přes rok po pádu komunismu a policisté mají na sobě ještě uniformy z předlistopadových dob – výměnu jejich výstroje ministerstvo vnitra zatím nestihlo, protože k řešení je spousta jiných věcí. Jako třeba zrovna tahle: vyklizení prvního polistopadového československého squatu. Nikdo nesmí dovnitř, ti, kdo tam jsou a chtějí ven, jsou legitimováni a až poté vypuštěni na ulici. V rozsáhlém domě s vnitřním nádvořím jsou „úřady“ odříznuty přívody vody a elektřiny, takže lidé, kteří zde tvoří, pracují, vystupují nebo tu jsou ubytováni, někdy i s dětmi, zůstávají potmě a bez vody.
Obsazení policií působí jako šok. Není jasné, kdo konkrétní k akci vydal rozkaz, mezi lidmi se šíří, že policisté údajně vyfasovali ostré náboje. Ti, kdo zůstávají uvnitř, debatují, co dál. Začíná být jasné, že dům nadále neudrží, avšak stálo by za to se ještě jednou hlasitě připomenout. V časech, kdy mobily a internet jsou prozatím dalekou budoucností, zorganizují bleskurychlou kampaň. Přes Radio 1 vyzvou ty, kdo chtějí vyjádřit solidaritu s nonkonformní kulturou, aby se zúčastnili happeningu. Ten odstartuje na lešení domu U Divého muže Martin Jirous a stovky lidí, kteří se mezitím na Malé Straně na výzvu Rádia 1 scházejí, vrazí – k překvapení policistů – dovnitř domu. Na dvoře paláce se pak při hořících…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
