Léto se zpravidla vyznačuje „stojatými vodami“, a dokonce ani gastroscéna je příliš nerozvíří. Lehký ozvuk lze najít v tento čas maximálně v každoročních bulvárních titulcích o „smrtících cuketách“, které obsahovaly toxin kukurbitacin, vyznačující se – co se chuti a vůně týče – výraznou hořkostí, a jež si přesto nějaký nešťastník i přes nestravitelnost připravil a otrávil se. Na pořadu dne mohou pak ještě být smaženice z jedovatých hub s následným pumpováním žaludků či ceny smažáku a langošů ve stáncích v kempech a na koupalištích. Letos – co se týče smažáku – přibylo navíc rozhořčení nad jeho cenou po zavedení eura v Chorvatsku (je fakt možné, že někdo jezdí na Jadran na smažený sýr s hranolky a tatarkou?). Vzruch a následnou veřejnou debatu ovšem přinesly v letošní letní čas jiné dvě události.
Na jedno do UNESCO
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
