Najít lék, nebo aspoň slepou cestu

Grant z evropského fondu Horizon je pro badatele hodně prestižní věc, osobní gratulace od ministryně pro vědu jakbysmet. Šestice českých akademiček, bádajících na poli komunikačních studií a médií, má od minulého týdne v kapse oboje a k tomu úkol, který zní tak trochu jako pokus o spásu světa – najít recept proti dezinformacím a poradit, jak moderní mediální sféru účinně a nenásilně zregulovat.

Projekt, jehož bude český tým součástí, nese název Resilient Media for Democracy in the Digital Age (ReMeD) a běží už od letošního jara. Potrvá tři roky, koordinuje ho španělská Universidad de Navarra a podílejí se na něm akademici z Německa, Irska, Belgie, Rakouska, Velké Británie a Norska.

„Náš výzkum je rozdělen do tří fází. V té první mapujeme stav mediálního prostředí v našich zemích, jak v obsahu tradičních, tak alternativních médií, zejména u témat, o kterých se dezinformace nejčastěji šíří,“ přibližuje projekt vedoucí českého týmu Alice Němcová Tejkalová z katedry žurnalistiky FSV UK. Podobnou zkušenost už má za sebou z dřívějšího projektu zaměřeného na úmyslné či neúmyslné matení pojmů při referování o pandemii covidu-19. Tentokrát ale průzkum půjde do větší tematické šířky a také víc do hloubky v terénu. Ve druhé fázi se bude zabývat pozorovací prací v redakcích, rozhovory s novináři i šiřiteli zavádějícího obsahu (zkušenost z covidového projektu je prý taková, že ne všichni se skrývají a mnozí naopak rádi o své pravdě hovoří) a zjišťováním reakcí publika všech generací. Pak bude výzkum zakončen sadou doporučení pro média, zákonodárce a instituce věnující se mediální výchově.

„Mě osobně hodně znepokojuje současná společenská polarizace – to, jak lidé proti sobě vystupují a zůstávají přitom na absolutně opačných stranách,“ popisuje Alice Němcová Tejkalová svoje motivy a východiska, s nimiž se do projektu pustila. Ač sama mediální studia vyučuje, zajímavě upozorňuje na úskalí často uváděného předpokladu, že s dezinformacemi a rozpolcením veřejnosti se lze vypořádat lepší mediální výchovou a výchovou směrem ke kritickému myšlení: „Zvýšená kritičnost přináší i druhou část – lidé přestávají automaticky věřit mediálnímu obsahu a mají tendenci ho relativizovat.“ Za zjednodušenou považuje i představu, že lidé šířící nepravdy zanedbávají ověřování informací – ve skutečnosti ověřují, ale u svých zdrojů, což vede k zacyklení v dezinformačním kruhu.