Dělníci kultury
Na Divadelní Floru Olomouc už jezdím nějaký ten pátek a nepamatuji si, že by měla takhle silné zahájení. A že přitom festival začínal i velepřitažlivými kusy dovezenými z různých koutů Německa. Minulý čtvrtek se ovšem o začátek postaral domácí soubor. Pražské Divadlo X10, které na Hanou přivezlo Moskoviádu Jurije Andruchovyče.
Inscenace měla premiéru v polovině loňského prosince a i tehdy to byl zážitek, ostatně jsem o něm hned napsal do Respektu. V Olomouci mi teď ale přišla ještě lepší, a to ze dvou důvodů. Jednak premiéra připadla na večer finále mistrovství světa ve fotbale a přiznávám, že přeladit se tehdy během pár minut z nervydrásajícího penaltového rozstřelu mezi Francií a Argentinou na frenetickou jízdu do hlubin nehynoucí sovětské duše nebylo úplně snadné. Druhý důvod je nicméně zásadnější. Za těch pět měsíců od premiéry je totiž zas o něco jasnější, jak prorocký kus napsal ukrajinský spisovatel začátkem devadesátých let o rozpadajícím se Sovětském svazu, který se přes svou agonii nehodlá vzdát touhy schramstnout další a další národy.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 47 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
