Smlouva s Goliášem. Jaké výhody a jaká rizika přináší Česku vojenská dohoda s USA
Po ratifikaci obranné smlouvy projedou bez zbytečných průtahů a povolení.
Vláda Petra Fialy ve středu schválila smlouvu o obranné spolupráci mezi Českou republikou a USA. Tím jsme se přiřadili k dalším 24 zemím NATO, které uzavřely dohodu s Washingtonem už dříve – včetně Polska, Slovenska, Maďarska, Bulharska, Rumunska a prakticky všech zemí Aliance na západ od nás. Jednání o smlouvě začalo už před 12 lety za vlády Petra Nečase, ale následující kabinety Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše od jednání upustily (svou roli v tom zřejmě sehrál i postoj Miloše Zemana a jeho deklarovaná a nenaplnitelná vize, že by se Česko mohlo stát mostem mezi USA a Ruskem).
Poslední detaily smlouvy se pilovaly rok a ministerstvo obrany ji okamžitě po schválení vládou zveřejnilo. Vzápětí se ozvaly hlasy na proruských webech – smlouva z nás dle nich dělá americkou kolonii a nabízí české území k volnému použití americké armádě (nic podobného smlouva Američanům nenabízí). O co tedy jde?
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
