Pro nás je nejsilnější argument to, že jsme se chovali správně. Po roce 1948 i v roce 1968, kdy se nám podařilo vrazit nohu mezi dveře a režimu se už nepodařilo je zavřít,“ řekl v roce 1999 v rozhovoru pro Respekt Ota Rambousek, agent-chodec, politický vězeň, emigrant, který byl nucen dvakrát utéct z rodné Prahy, spisovatel a také autor knihy popisující příběh bratrů Mašínů Jenom ne strach.
Oním „my“ měl na mysli aktéry třetího československého odboje (kdy první je Masarykův protirakouský, druhý proti nacismu a poslední proti komunismu) a následně politické vězně; „správným chováním“ myslel odboj proti komunistické moci, která se v Československu přihlásila k sovětskému modelu po mocenském puči v únoru 1948, a „vražení nohy mezi dveře“ pak symbolizovalo vrcholnou politickou akci v roce 1968 – založení klubu K 231. Jeho členy se stali političtí vězni odsouzení v předchozích letech právě za ono správné chování k dlouhým trestům odnětí svobody.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
