Zdá se, že tu je nějaký problém s mou identitou. Nikdo ji však nedokáže najít, protože nikde není – ztratila jsem jakýkoli zájem mít nějaké já. Být někým vždycky znamenalo dostávat to za vinu,“ říká britská prozaička Rachel Cusk. A mimoděk možná vystihuje jeden z nejvýraznějších pocitů západní společnosti. Je vůbec někdo, kdo nemá problém s identitou?
Na jedné straně odmala slýcháme o nutnosti být autentičtí, originální a hlavně sví, tato nutnost však během života stále naráží na překážky: vlastní socioekonomické možnosti, tlak kulturních a společenských trendů, měnící se životní kontext a s ním nové nároky společnosti a vlastní představy životě. A s postupujícím věkem pak asi nejvíce na nepříjemné otázky: Kdo tedy vlastně jsem? Jak se ze mě takový člověk vůbec stal?
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
