Nemotorný čínský obr

Když se Spojené státy nepříliš úspěšně potýkaly s koronavirovou pandemií, mnozí experti se obávali, že Čína situace využije k posílení svého vlivu ve světě. Jednalo se ale o opakování známé situace, kdy Amerika zásadně přeceňuje své protivníky, jednoduše má „velké oči“. Vývoj mezinárodní situace se totiž v poslední době naopak vyznačoval strategickými přehmaty Číny.

Jejich nejvýznamnějším příkladem je nedávný výpad Číny do Indie v oblasti údolí Galwan, na něž si již dlouho činí nárok obě země. Čínské jednotky tam z ne zcela jasných příčin náhle obsadily vyprahlé území o rozloze 23 čtverečních kilometrů, což vedlo ke střetům a obětem na životech. V Indii vyvolal čínský postup silnou negativní odezvu. Dillí se dlouho snažilo udržovat dobré vztahy jak se Spojenými státy, tak s Čínou. Indický premiér Naréndra Módí se osmnáctkrát setkal s prezidentem Si Ťin-pchingem a často odmítal fráze o sbližování se Spojenými státy – místo toho prosazoval zahraniční politiku, kterou popisoval jako „mnohačetné spojenectví“. 

O něčem takovém již dnes neuslyšíte. V indických médiích explodovaly protičínské vášně a seriózně míněné analýzy doporučují zásadní změnu zahraniční orientace země. Nedávno penzionovaný indický ministr zahraničí Vidžaj Gókhale napsal komentář, v němž tvrdil, že sousedé Číny se musejí přestat přizpůsobovat její agresivní politice a musejí si uvědomit, že potřebují „robustní americkou vojenskou přítomnost“, jež by jim „pomohla situaci zvládat“. Prohlásil také, že v „postcovidovém světě již nejspíš neexistuje možnost mít zároveň to nejlepší z obou světů“.