Svanetie, severogruzínský region spoutaný mrazem a sněhem obvykle po šest měsíců v roce. V posledních desetiletích prudce stoupl v oblibě u turistů, kteří sem přijíždějí obdivovat původní ráz odříznutých horských vesnic. A skutečně je pořád v dotyku se středověkem skrze své zachovalé kamenné věže, obývané do půlky minulého století lidmi i dobytkem – zároveň ale Svanetie prudce vykročila do 21. století a stala se součástí globálních kryptoměnových transakcí i těžby.
Je Štědrý večer. Jsme s rodinou v Mestii, centru Horní Svanetie, 460 kilometrů od Tbilisi. Venku je bílo a minus 16 stupňů Celsia a my se zrovna pokoušíme zimprovizovat bramborový salát, když tu najednou tma. Podruhé ten den, pošesté ten týden. Tma je všude vůkol – bez elektřiny, a v našem případě i bez jediného zdroje vytápění, je celé město. Předevčírem došla šťáva na celý půlden a naše ubytovatelka nás musela přesunout do vedlejšího apartmánu s kamny, protože dětem už i ve sněhulích mrzly prstíky. Na vině překvapivě není místy téměř středověká kabeláž ani sněhové vánice. Havárie způsobují těžaři. Zlata? Stříbra? Rud? Nic není správně – jde o těžaře kryptoměn, kteří zde našli svůj Klondike.
Ve Svanetii – stejně jako v dalších vysoko položených oblastech Gruzie – platí horský zákon, který stanovuje nižší ceny za energie nebo třeba také vyšší platy učitelům s cílem udržet v těchto oblastech obyvatele. Svanetie má však ještě výjimku v rámci výjimky: elektřinu mají místní zcela zdarma (zdejší podnikatelé pak…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
