Nepaměť 

Alžbětu našel na skládce hlídač Nejedlý. Procházel právě odlehlou část, když ho periferně upoutala neobvyklá barva. Kaštanová s rezavým nádechem. Nejdřív si myslel, že se to jiskřivě leskne srst dobře živené kočky, která si přišla odpadky zpestřit jídelníček. Ale to Alžběta spala na víku automatické pračky, příjemně teplém, jak se do něj opíralo zářijové slunce. Ten obraz se mu bude do konce života zjevovat ve snech. Alžběta byla špinavá a hubená, v tom řídkém, málo hřejivém slunci viděl překvapený Nejedlý mastný film na jejím obličeji, kolem kterého se jako domnělá kočka stáčely její vlasy.

Skládka ležela nedaleko vesnice Hvězdolety, kterou právě katastrálně povýšili na městečko. Stačilo k ní v územním plánu připojit několik vedlejších vesnic, které bez výjimky tvořilo pár domů podél jedné asfaltové cesty. Tyhle dlouhé nudle náhle končily sloupem, kolem kterého se rozmrzelí cyklisté otáčeli, aby zas šlapali celou tu štreku zpátky, protože za sloupem stála jen neproniknutelná hradba křovin a kopřiv. Skládka vznikla samovolně. Kdysi tu stával statek, jeho obyvatelé buď umřeli, nebo už jim lezlo krkem žít v takové psí díře daleko od světa. Věci, které po sobě nechali, lidé z vesnice po nocích rozkradli. Nakonec zmizely i některé zdi. Celé rodiny je po týdny rozebíraly a odvážely v kolečkách, aby z nich přistavěly ke svým domům další místnosti.

Co zůstalo, sešlo, shnilo a zarostlo plevelem. Mezi ruiny začali obyvatelé na oplátku přinášet bordel, který se jim hromadil na…