Pokud byste si měli zapamatovat jen jednu věc z druhého českého předsednictví EU (které končí 31. prosince a o němž píšeme na str. 30), je to následující: Česko má špičkové úředníky, kteří směle zvládají výzvy současné Evropy. A má premiéra, který do prostoru, jejž obýváme, vrátil důvěryhodnost.
Ani jedno není málo. Už teď se kvůli výkonu českých vyjednavačů v Bruselu mluví o tom, že chcete-li něco dotáhnout, povolejte Čechy. A důvěryhodnost? Andreje Babiše měla většina politiků po čase plné zuby. Do debat vstupoval nekonstruktivními, kakofonickými poznámkami a z každého slova čouhal jeho obří konflikt zájmů. Petr Fiala najednou působil „normálně“. Mluvil klidně, k věci, věděl, jak se udržují dobré vztahy. Na summitu EU v říjnu slíbil Olafu Scholzovi, že se evropské zastropování ceny plynu do 15. prosince, dalšího summitu, neprosadí přes hlavy Němců, i kdyby to šlo. Stačí tu většinový souhlas, není potřeba jednomyslnost, a zemí požadujících zásah proti drahému plynu bylo dost.
Fiala slib dodržel, dohoda na plynovém stropu se čekala až po vypršení moratoria 15. prosince. Francouzští vyjednavači už z toho začali být nervózní, že prý Česko příliš stojí na straně Německa. Letošní nováček mezi unijními lídry Fiala se ale zapsal jako někdo, komu lze věřit, „na koho je spolehnutí“, jak o tom na str. 30 mluví mimo záznam jeden diplomat.
Přetaví se nový kapitál v něco trvalejšího? Hlavní vládní strana je stále intuitivně euroskeptická, mimo unijní bublinu si předsednické…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
