V roce 1980 nasedla režisérka Věra Chytilová do vlaku. V ruce měla scénář, jímž původně chtěl Československý státní film reagovat na popularitu amerických katastrofických snímků. Socialističtí hrdinové v něm měli zachraňovat vlak uvízlý pod lavinou. Námět se v autorčině hlavě nakonec přerodil do snímku Kalamita, komorní studie tápání jednoho mladíka a mikrosvěta cestujících uvízlých pod závalem sněhu. Jde o cynicky skvostnou miniaturu normalizační stagnace společnosti, kde nic nefunguje a všechno je každému jedno: „Nikdo se o nic nestará, nikdo nic nechce dělat.“ Aktuálně jede duch Věry Chytilové jiným vlakem – ve druhém snímku Jiřího Havelky nazvaným Mimořádná událost, který hrají od čtvrtka česká kina. Inspirace je zřejmá. I Havelka pojímá svůj příběh osazenstva jedné vlakové lokálky, které se ocitne v extrémní situaci, jako jistý vhled do české společnosti. Že se tu veze „národ“ opakovaně připomínají dloubnutí do národního dopravce, myslivec, který spolupracoval s StB, chataři i starý letec RAF. Havelka se ale nemusí uchylovat k náznakům a metafoře. Když do děje vtahuje svět mimo vlak, včetně politiků a médií, kteří se události ujmou a zpracují si ji po svém, volí přímočarou a trochu plochou satiru. Přítomnost ducha Věry Chytilové je tak dobré rozpoznat, ale zároveň je třeba jakékoli srovnávání brát s velkou rezervou. Havelka není břitký moralista kalibru Chytilové. Natočil v první řadě vztahovou a situační komedii srozumitelnou pro co nejširší diváckou…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
