Na počátku byla krysa. Mnoho krys. Pohybovaly se i ve dne po Kennedyho parku a občas během mše nakoukly i do místního kostela Lůna Panny Marie. Duchovní se před třiceti lety rozhodli, že si to s přemnoženými hlodavci vyřídí. Do grotty, v níž u vnější strany kostela kýčovité sochy vyprávějí příběhy ze života Matky Boží, nasadili čtyři kočky.
Ty splnily svůj úkol myšolovů na jedničku. Jenže i malé šelmy poctivě vyslyšely werichovské „milujte se a množte se“. Dnes už je původní čtveřice dávno v pánu, ale její potomci si z Kennedyho parku (či spíše parčíku) v prestižní limské čtvrti Miraflores učinili svoji domovinu. Čech si tu může připadat jako ve večerníčku, když Mach s Šebestovou do utrženého sluchátka zavolají: „A tak štěkám jako hrom, ať je koček milion.“
Místo se stalo neplánovanou a mnohdy nechtěnou turistickou atrakcí. Jak říká šéfka lokálních dobrovolníků Natalie Sánchez, „jsou to nejslavnější kočky v Peru“.
Je jich tu přes stovku, ale jen padesát z nich je zdivočelých. Druhou padesátkou jsou vyděděnci, které péčí o zvíře znavení majitelé vyhodí bez černého svědomí s pocitem, že se tady už o ně dobře postarají. „Asi tak dvacet z původně domácích mazlíčků se nám měsíčně podaří udat k adopci především díky aktivitám na sociálních sítích, ale zhruba stejné množství tu zase někdo pohodí,“ povzdychne si Sánchez, když mě po parku, ve kterém už jsem byl nesčetněkrát předtím, provází.
Seznámí mě s dobrovolnicí, jež tu každou středu v různých zákoutích zelené výseče…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
