Co je u prezidenta důležité
V kampani chceme znát názory kandidátů, o ty ale vlastně moc nejde
Před prezidentskými volbami v roce 2013 nevypadal Karel Schwarzenberg na velkého favorita. Byl ministrem málo populární vlády, šlechtic a trochu Rakušák, což vytvářelo prostor vést proti němu negativní kampaň. Populární kníže ale překvapil skvělou kampaní na svoji propagaci. Později se však ukázalo, že kampaň byla skvělá pouze pro první kolo volby, kdy potřeboval oslovit kolem 20 procent voličů. Když se však ve druhém kole zvýšil cíl na 50 procent, tak se výhody „Karla“ s punkovým čírem změnily v nevýhody a dříve roztomilá provokativnost na tak velké množství voličů nefungovala.
Nemají i teď šanci na úspěch pouze ti, kdo se v prvním kole nenechají strhnout pokušením zalíbit se pouze jedné, názorově vyhraněné skupině voličů? To může být dost podstatné dilema v době, kdy se množí volání po jasných názorech na klima, menšiny, euro a jiná důležitá témata. Hlavně voliči, kteří necítí silné zastoupení v parlamentu a vládě, se obracejí na prezidentské kandidáty s nadějí, že se přidají na jejich stranu. Je to ale naivní přístup. Dá se naopak čekat, že favorité prvního kola budou čím dál opatrnější, aby si udrželi co největší šance i pro kolo druhé.
Prázdná Nerudová
Při sledování nálad kolem prezidentské kampaně člověk snadno propadne pocitu, že nabídka „nebabišovských“ kandidátů je neslaná nemastná. Jedni mají špatnou minulost, jiným chybějí názory či se nedokážou dost uvolnit – jako bychom vybírali moderátora televizního Silvestra. Realita ale zdaleka tak chmurná není…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
