Agenda pro všechny
Stav ochrany klimatu nahrává radikalismu. Ten ale v demokracii stejně nepomůže.
Stojaté vody českých univerzit zčeřila minulý týden okupační stávka za klima. Jde o novinku, na kterou si ale bude třeba zvyknout. Studenti nabití elánem a odhodláním rozložili na chodbách karimatky, uvedli do pohotovosti várnice s čajem, po zdech rozvěsili transparenty, některé proti kapitalismu, a zveřejnili požadavky vůči vládě. Po několika dnech skončili.
V konkurenci mnohem hlučnějších protivládních protestů venku to neměli snadné, ale i tak se téma ochrany klimatu připomnělo tím, čím nevyhnutelně je: tedy generačním konfliktem mezi těmi, kteří z vypouštění skleníkových plynů profitovali, a jejich dětmi, které ponesou jeho následky. Jak silně konflikt vypukne, zatím nevíme, tahle stávka byla pouze cosi jako předzvěst.
Rozumné nápady
Co ukázala? Hlavně nedůvěru značné části veřejnosti v úmysly stávkujících studentů. Ti dostali ve veřejném prostoru velmi rychle nálepku levicových radikálů nebo rovnou novodobých komunistů.
Vzhledem ke kontextu není divu. Česká debata o globálním oteplování byla dlouho radikálně vychýlená, ale opačně. Její tón udávali popírači klimatické změny soustředění kolem ODS. Pro ně je i kompromisní unijní green deal „zeleným šílenstvím“. A pokud účastníci stávky kritizují green deal jako naopak nedostatečné řešení, jako „pouhé lakování reality nazeleno“, pověsti radikálů nemohli uniknout.
Jenže tohle nálepkování ničemu nepomůže. Po dekádách diplomacie a opatrného politického úsilí se klimatičtí experti shodují, že kritickou…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
