Bývalému dvojministrovi Karlu Havlíčkovi nelze upřít pracovní nasazení, touhu zabodovat a v energetice i jistou prozíravost. Zastropování cen skutečně navrhoval už od letošního jara a naléhavost situace mu teď před volbami nahrála. Z energií se stalo hlavní téma a vládní tábor, který si měl včas připravit nejhorší scénáře, skončil v těžké defenzivě. Na výsledcích se to projevilo.
Schopnost včas upozornit na rizika ale ještě nezaručuje, že varující strana má i dobrá řešení. Místo stropů na koncové ceny elektřiny přišli Havlíček a Babiš s návrhem srazit ceny hned u zdroje, u výrobců. Přidal se i Tomio Okamura, protože na první poslech zní tento koncept energetického vlastenectví lákavě. ČEZ nebo uhelní miliardáři Daniel Křetínský a Pavel Tykač přece umějí elektřinu vyrobit levněji, než je její evropská cena. Tak proč nám ji levně nedodají?
Když vláda dotáhne to, co slibuje, tak opravdu zčásti dodají. Přesně jako ve Francii, kterou Babiš s Havlíčkem dávají za příklad. Nebo na Slovensku, kde se podobný model chystá, jen se neví, zda ho kolabující vláda dotáhne. Fialova vláda si nově uzákonila možnost nařídit výrobcům, aby část produkce (i ve Francii jde jen o část a na Slovensku to má být stejné) poskytli státu se slevou pro veřejnou sféru. Víc stát nevymůže, protože výrobci už mají většinu produkce na příští rok prodanou. A tak zle, že by bylo nutné zahodit právní stát a rušit někomu podepsané kontrakty, na tom ještě nejsme.
Navíc, i kdyby – nařídit výrobcům domácí…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
