V tomto případě není k přenosu emocí na čtenáře zapotřebí stylistických triků, masová vražda sedmi- až desetiletých dětí je prostě strašlivá. Osmnáctiletý Američan hispánského původu minulý týden v texaském Uvalde zastřelil devatenáct zcela bezbranných hispánských dětí a jejich dvě učitelky a nádavkem střelil do obličeje vlastní babičku. Vybavil se za tím účelem poloautomatickými zbraněmi a plnou taškou nábojů, sám se chránil neprůstřelnou vestou. Na momentální zatmění mysli to tedy nevypadá, to je ale tak vše, co o jeho motivech víme, a možná to tak i zůstane. Pachatele zastřelili policisté, a nic nám už tudíž nevysvětlí.
Na konkrétních motivech ale zase tolik nesejde, počet obdobných incidentů dosahuje v Americe obludných rozměrů. Masová vražda devatenácti dětí samozřejmě vyráží dech, v loňském roce ale zemřelo v Americe v důsledku střelby více než patnáct set osob mladších osmnácti let. To je skoro pět mrtvých dětí a mladistvých každý den. Tragédií je vlastně tolik, že pozornost přitáhnou jen ty nejkřiklavější. Pamatujeme si, že předminulý týden zemřelo deset Američanů v Buffalu, a teď dětský masakr v Texasu, ve dnech mezi nimi se ale střílelo také třeba v kalifornském kostele, kde ale pokus o hromadnou vraždu skončil díky odvážnému zásahu napadených věřících „pouze“ jednou obětí. Někdy jsou motivy zcela zřejmé, jindy záhadné. Stále přitom ale platí, že podobná frekvence vražedných útoků na civilní cíle nemá obdoby nikde jinde ve vyspělém světě.
…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
