Kdyby měli Benátčané dost peněz, mohl Suezský průplav existovat někdy od začátku 16. století. Zachránili by tak moc a samu existenci své republiky a dějiny i voda Rudého moře by plynuly jinak. Ale ani benátští kupci na tak grandiózní projekt neměli dost prostředků, a tak je čerstvě objevená obchodní cesta z Evropy do Indie kolem jižního afrického cípu zničila. Z epizody na úsvitu novověku zůstal jen nápad a touha si dlouhou a nebezpečnou cestu kolem Afriky zkrátit prokopáním lákavě úzké Suezské šíje.
V dalších staletích si s touto myšlenkou pohrávali osmanští Turci a ještě seriózněji pak Napoleon. Po dobytí Egypta v roce 1799 měl pocit, že mu brzy bude patřit celý svět, a chtěl si ho také celý zkrátit. Nařídil možnosti průplavu prozkoumat, ale jeho měřiči zjistili, že mezi hladinou Rudého a Středozemního moře je výškový rozdíl deset metrů. To znamenalo technicky obtížně překonatelnou překážku. Měřiči však udělali chybu. Jak v roce 1847 definitivně potvrdila britská výzkumná výprava, ve výšce mořských hladin nebyl rozdíl. Stavba průplavu už přitom byla tehdejšími technologiemi možná, jen pochopitelně vyžadovala hodně úmorné práce.
Francouzi už každopádně myšlenku průplavu od dob Napoleona nikdy neopustili. A nakonec to byli oni, kdo přemluvil osmanskou říši, aby jim dala koncesi k pracím na egyptském území. Suezský průplav byl francouzský projekt: egyptský místodržící držel pětinu akcií nově založené společnosti pro výstavbu kanálu, zbytek vlastnili francouzští…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
