Krize přicházejí, politika jde dál
S Wolfgangem Schäublem o německých chybách na Ukrajině, respektu pro postkomunistické státy a přílišném perfekcionismu v politice
Když byl Wolfgang Schäuble v roce 1972 poprvé zvolen poslancem, tak ve Washingtonu vládl Richard Nixon, v Moskvě Leonid Brežněv a v Pekingu Mao Ce-tung. Mladý křesťanský demokrat se do politiky uprostřed studené války zapojil odhodlaně a – jak říká – vášeň pro politiku jej dodnes neopustila. Do důchodu se nechystá. Po dekádách v první řadě německé politiky, kdy se například zásadně podílel na vyjednávání smlouvy o sjednocení Německa a v letech 2009–2017 byl ministrem financí, je od loňského podzimu zase běžným poslancem bez výkonné či parlamentní funkce.
Velkým oknem ze své prostorné kanceláře vidí na protější budovu berlínského Spolkového sněmu. Brzy po přivítání říká, že už mnoho rozhovorů nedává. Ten náš je domluvený už několik měsíců, dohodli jsme se na povídání o zkušenostech z jeho dlouhé kariéry. Schäuble už se příliš nechce vyjadřovat k aktuální, každodenní politice. Ruský vpád na Ukrajinu však plány mění, není možné o něm nemluvit. Zvláště v situaci, kdy německý postoj ve zbytku Evropy naráží na tolik nepochopení.
Prezident Volodymyr Zelenskyj předminulý týden v projevu ke Spolkovému sněmu ostře kritizoval dlouhodobou vstřícnost německé politiky vůči Rusku. Podle aktuálního průzkumu, který na svém Twitteru sdílel ukrajinský velvyslanec v Praze, jsou v jeho zemi méně oblíbené než Německo už pouze Maďarsko, Čína, Bělorusko a Rusko. Jak tomuto ukrajinskému pohledu na Německo rozumíte?
Německá politika to musí…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 35 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
