Láska v časech Boženy Němcové

Respekt 4/2021

Čtu, předplácím vás a ctím už mnoho let. Zvlášť oceňuju články, kterými jdete do větší šíře a hloubky. Podnětem pro tyto řádky byla trojice textů k tématu Boženy Němcové. Skvělá recenze seriálu od Jindřišky Bláhové (vše od ní považuju za skvělé). A dva obecnější články o romantismu. „Opakování ze střední“ a současně nové a pronikavé pohledy.

Reklama
Reklama

Jindy referujete o knihách zásadní důležitosti, které dávají hlubší vhled. Vrcholem pro mě byl článek Petra Třešňáka Lidé jsou hodní (Respekt 42/2020). Tak zásadní nové pohledy na lidskou podstatu! Jsem psycholog, ale tyto výzkumy a fakta jsem neznal. Mám díky vám nové kvalitní podněty pro svou práci. Ale hlavně: pozměnila se moje osobní antropologie a na tomto světě, v tomto lidstvu žiju o něco bezpečněji, spokojeněji, s větší nadějí pro svého vnuka.

PhDr. Ivan Ryšavý, Ph.D.

Romantismus v nás

Respekt 4/2021

Konečně jsem se dostala ke čtení textu s titulkem Láska v časech Boženy Němcové + k článku Silvie Lauder s podtitulkem Nejen o rodících se moderních Čechách. Již po jeho přečtení mě ale chuť přešla. Skutečně bude text o Čechách, nebo o Česku?

Denně se člověk setkává s tím, jak lidé, nejspíš do jisté míry z ignorance, odmítají označovat Českou republiku jako Česko a namísto toho neustále naprosto nevhodně používají slovo Čechy ve významu, který se rozhodně netýká jen této historické země. Ať už komentují politickou situaci, rozdíly mezi životem u nás a v cizině apod., velmi často uslyšíte „u nás v Čechách“.

Jako rodačka ze Slezska, tedy části republiky, která je pro mnohé obyvatele Čech terrou incognitou, se tím vždy cítím trochu dotčena. Opravdu je tak těžké myslet na to, že Česko nekončí za hranicí Vysočiny?

Je to totiž mimo jiné právě tohle necitlivé užívání slov a jeho symbolika, co lidem na východě republiky dodnes brání v pocitu sounáležitosti.

Jana Hajdučková

Kuželky a verandy

Respekt 5/2021

Přemýšlení Patricka Deneena o tom, co přijde po liberalismu, nám sice neukazuje cestu, kudy se vydat dál, ale upozorňuje na prokazatelné skutečnosti, o nichž bychom měli přemýšlet. Konstatování, že liberální tlak na volný trh ve svých důsledcích vede přes konzum k rozpadu rodiny a společnosti, je – domnívám se – už prokazatelné i v české společnosti. Rád jsem se dočetl, že se proti tomuto trendu můžeme bránit posilováním společenských vazeb. Toc-
quevillova teze, že hlavním prvkem zdravé demokracie nejsou pravidelné volby, ale občanský život a společenství lidí, které vytvářejí sociální kapitál, pomáhající tlumit napětí ve společnosti, je pro mě posilující. (To napětí je tu znát ještě více v současné covidové době.)

Tyto úvahy mi pomáhají iniciovat v naší malé neziskovce další snahy o posilování občanské společnosti a aktivního přístupu k veřejnému životu. Úspěšně jsme dokázali pozvednout informovanou volební účast u komunálních voleb v roce 2018 a v našem okolí i u loňských krajských voleb.

Článek mi také pomohl nalézt principy, které je třeba hledat v programech volebních stran pro říjnové volby do Poslanecké sněmovny: Občanskou společnost – za jejíž základ je třeba považovat rodinu, komunitu a obec – je třeba vzdělávat a posilovat také tím, že rozhodování vrátíme co nejblíže lidem, pokusíme se srovnat šance pro jejich podnikání. V politických programech je třeba hledat i čitelnou a srozumitelnou vizi, která nepomine ani řešení dopadů změny klimatu.

Slavomír Říman

Dopisy

Respekt 5/2021

Dnes jsem si zakoupil vaše páté číslo. Ale zatím jsem se daleko nedostal, skončil jsem u dopisů čtenářů. Příspěvek Mgr. Vladimíra Roškota nemá chybu, já bych to tak hezky napsat neuměl. Zato ten druhý, od pana inženýra Josefa Plášila, ten nám ukazuje, mezi jakými lidmi musíme žít. U vysokoškolsky vzdělaného člověka mi to připadá neskutečné. „Žluč, sukovice…“ Vyhledal jsem si znovu úvodník z vašeho čtvrtého čísla, abych si to ověřil. Nic takového jsem tam nenašel. Výplod chorého mozku, nenávist a výhrůžky.

Jaroslav Tomčík

Ani jsem si nevšimla, jak mi chybíš

Respekt 6/2021

Děkuji redakci za překlad a zveřejnění skvělého článku z časopisu The Atlantic. Zamyšlení naprosto vystihuje podstatu toho, jak důležité je ono jemné tkanivo, „síť“, kterou jsme obklopeni mimo úzký kruh rodiny či nejlepších přátel. Většina z nás má svou oblíbenou prodavačku, hospodského, člověka, který se na nás usměje či vlídně pozdraví. Nejde o nepodstatné maličkosti, nýbrž o dotváření našeho mentálního nastavení a duševní pohody. Mnohdy teprve až když o něco přijdeme, uvědomíme si, jak moc nám to chybí. Přeji proto nám všem, ať si po odeznění pandemie víc vážíme lidí, kteří podprahově činí životy hezčími.

Ondřej Herzán

 

Většinou ráda a hodně čtu, co napsali jiní. A přemýšlím o tom… Respekt se za týden pokouším přečíst vždy celý. Někdy se mi to i povede.

Každý váš článek mi připadá jako ranní rosa, případně svěží vánek do mého komplikovaného života. Můj zemřelý manžel mě naučil, mimo jiné, starat se o věci veřejné. Teď usiluji právě o tu vyváženost. Méně mluvit, více naslouchat. A pokud mluvit, rozmlouvat, a jen s těmi, kdo naslouchají.  A těch opravdu není moc.

O to více si cením vaší práce, která má to úskalí, že vaše slova a názory ne vždy padnou na úrodnou půdu. A pokud lidé nebudou číst tak, aby rozuměli tomu, co přečetli, vaše snaha nebude dostatečně oceněná.

Přeji vám čtenáře, kteří budou nejen číst, ale nad vašimi texty i doslova meditovat.

Alexandra Zdražilová

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte