Při sčítání dopadů pandemie na kulturní průmysl se často opomíjela jedna jeho podstatná složka – počítačové hry. Není to překvapivé. Jejich konzumace je zpravidla navázána na náš domov, kde jsme v karanténách trávili dlouhé hodiny, dny a týdny. Navíc je pořád máme tendenci přehlížet jako území vyhrazené nerdům. To už však dávno neplatí. Na počítačích nebo konzolích hrají miliony lidí, videoherní průmysl jich zaměstnává neméně a na nejziskovějších hitech vydělává v řádech stamilionů dolarů. Zavedená média zřizují v kulturní sekci videoherní rubriky po boku těch hudebních nebo filmových, v akademickém světě se etabluje teoretický i praktický výzkum tohoto relativně nového média. Pandemie se bezesporu projevila i na potížích tohoto odvětví, ale zároveň tak jako v dalších oblastech vedla ke zvýraznění některých trendů. Britský The Guardian v březnu napsal, že letošek by mohl být pro videoherní průmysl tím nejhorším rokem. Nicméně kde byly velké vývojářské firmy herních blockbusterů paralyzovány třeba nemožností vývojářů chodit do kanceláří, kde mají k dispozici špičkové technologie, tam mohlo dál růst prostředí nezávislých her. I proto je v následujícím výčtu nejzajímavějších her roku většina titulů od nezávislých studií. A ještě jedna věc seznam spojuje. Důkaz, že právě menší týmy jsou místem, kde hry začaly vzdorovat tlaku trhu na pouhé naplňování zavedených postupů a začala do nich prosakovat aktuálnější či vážnější témata, pojímaná citlivě či s neotřelým náhledem. Ve všech…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
