Když složím jednu píseň, zvládnu i dvě

To interview pochází z doby před jejich rozchodem na počátku osmdesátých let. Na otázku, co by skupině ABBA měla přinést budoucnost, se hlavní autor hudby Benny Andersson zamyslí a řekne: „Já nevím, jestli je ještě vůbec něco, čeho můžeme dosáhnout. Jak by jen mohlo? Nejde o víc prodaných desek. Není to v dalším turné, není to v psaní nových a lepších písní. Nevím. Je to jako velký kruh, který nikde nezačíná a nikde nekončí.“ Tak popisuje poněkud bezvýchodně situaci, jež vedla k tomu, že kapela, která byla na vrcholu globální popularity i komerčního úspěchu, se v roce 1982 rozhodla pro pauzu. Pauzu dlouhou téměř pětatřicet let.

V roce 2016 se ale přece jen našlo to „něco“, co by mohla budoucnost přinést. Vidina něčeho, co ještě nikdo pořádně nevyzkoušel a oni by opět mohli být průkopníky stejně jako v půli sedmdesátých let. Šlo o koncerty digitálních avatarů, v jejich případě vtipně přezdívaných abbatarů. Možnost nabídnout publiku živou hudbu doprovodné kapely, multimediální show s nestárnoucími a neunavitelnými virtuálními dubléry jich samotných, a přitom se vyhnout zátěži, která plyne z cestování. „Začala nás zajímat myšlenka, že bychom je mohli poslat na turné a sami zůstat doma vařit nebo chodit na procházky se psem,“ popisuje Andersson v měsíc starém textu pro The New York Times.

Tehdy si však uvědomili i to, že záminkou pro turné je vždy nové album, a tak začali v domovském studiu ve Stockholmu v tichosti spřádat první plány na comebackovou desku Voyage,…