Muž, kterému došel čas

Po roce a půl odkládání kvůli pandemii hrají kina od posledního zářijového dne pětadvacátý film s Jamesem Bondem nazvaný Není čas zemřít. A pokud letos nějaký titul provázel pocit blížící se velké události, je to právě nová bondovka.

Název se nese zcela v duchu obvyklých fatálních prohlášení ohledně „životnosti“ nebo lépe nesmrtelnosti agenta 007. Zároveň poeticky odkazuje k faktu, že se uzavírá jedna éra nejdéle běžící filmové franšízy spojená s Danielem Craigem v roli nejznámějšího filmového špiona.

Éra, která je z pohledu bondovského světa podobně důležitá jako ustavující působení Seana Conneryho. Díky Connerymu začal filmový Bond existovat. Díky Craigovi zůstal relevantní v rychle se měnící době i filmové krajině, neboť na přelomu milénia působil značně unaveně jako typ hrdiny i akčního filmu. Tvůrci nové bondovky se tak snažili důstojně zamávat na rozloučenou agentovi, který dal starému sexistovi duši. A zároveň ustát jízdu mezi starým a novým. Mezi tradicí a další nezbytnou změnou. Mezi minulostí a lehce nervózním vyhlížením budoucnosti – ať už je jakákoli.

James, prostě James

„Říkejte mi James,“ pronese Bond směrem k atraktivní řidičce motorky, která jej zkraje nové bondovky nabere před klubem na Jamajce a odveze do idylického bungalovu, kam se odebral na odpočinek. Místo tradičního „Bond, James Bond“ je tu jen James. Samotářský padesátník, který každé ráno vyráží v perfektně padnoucích šortkách ve člunu, aby si nalovil ryby k obědu à la…