Když ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková mluvila o své práci, ráda zdůrazňovala, že soudce tu má být pro ostatní. A především pro část společnosti nacházející se ve slabším postavení, na kterou se ve světě právních a politických rozhodnutí často zapomíná. Tento přístup, kdy soudce nebo soudkyně hledí na přidělené spisy jako na lidské příběhy, ji nyní dovedl až do Štrasburku, kde se ke konci roku stane za Česko novou soudkyní Evropského soudu pro lidská práva (ESLP).
Asi bychom nenašli mnoho představitelů zdejší justice, se kterými by si veřejnost něco konkrétního spojila. A pokud by si právní laik na pár jmen vzpomněl, tak spíše pro jejich politické angažmá nebo proto, že usedli do čela nejvyšších soudů. Šimáčková v politice nikdy nebyla, žádnému soudu nešéfovala, přesto je její jméno ve veřejném prostoru známé.
Na Ústavním soudu totiž stála v pozici nositelky agendy větší citlivosti vůči ohroženým skupinám a menšinám, ale i liberálnosti ve společenských tématech. V rozhodnutích se zastávala jednotlivců proti státu, ať už šlo o práva dětí, pacientů nebo cizinců. Byla také autorkou průlomového rozhodnutí v sociální péči, podle kterého člověk s těžkým postižením má právo žít nezávislý život a kraje mají být aktivní v budování sociálních služeb. V nevyřešitelném sporu o to, jestli má být soudce ten, kdo posouvá právní stav dopředu, nebo je „jen“ záchrannou brzdou a kontrolorem dodržování práv (v systému jsou potřeba obě polohy), bezpochyby vyznávala první přístup.
…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
