Muž, který se rozplynul

Konečně radostné zítřky! Téměř s takovou úlevou dopadla mezi nadšené čtenáře na počátku tohoto tisíciletí první a veleúspěšná kniha amerického, laskavě konzervativního komentátora Davida Brookse. Vzpomínáte ještě na „bobos“? Právě on vynalezl tuhle nálepku pro zbrusu novou a pořádně odpíchnutou americkou elitu, již zkombinoval ze slov „bourgeois“ a „bohemian“. Buržoazní bohémové v sobě kombinovali zdánlivě neslučitelné, neortodoxnost a tvůrčí potenciál všemožných uměleckých a sociálních subkultur šedesátých let s ekonomickým a individualistickým tahem na branku typickým pro vyznavače kapitalismu Ronalda Reagana nebo Margaret Thatcher. Brooks, který se v devadesátých letech vrátil do Ameriky po několika letech strávených jako korespondent The Wall Street Journal v Evropě a Rusku, nemohl při pohledu na tuhle novou americkou třídu věřit vlastním očím – a nepochybně se dobře bavil.

Ve velkoměstských čtvrtích, kam by ještě před pár lety kvůli osvetrovaným máničkám a jiným živlům nestrčil respektovaný právník nos, teď v luxusních kavárnách posrkávali frappuccino mladí muži a ženy s akademickými tituly, v černých rolácích a brýlích s tenkými kovovými obroučkami, „neboť teď zřejmě bylo prestižní vypadat jako Franz Kafka“. Dřívější zaplivané ulice nabízely luxusně opravené (a příslušně drahé) půdní vestavby a obchody se zahradnickými potřebami pro úspěšné mladé profesionály. Trh zaplavily firmy jako Microsoft nebo Gap, „které ve svých reklamách citovaly Gándhího a Jacka Kerouaca“.…