Cuba In Worst Economic Crisis Since Fall of USSR Amid Pandemic
Kubánská krása (Kubánci čekají, až na ně dojde řada v obchodě s potravinami, Havana, 13. červenec 2021) • Autor: Bloomberg via Getty Images

Jedenáct hodin křiku, donekonečna opakovaných otázek, ostentativního nahrávání, fyzického pošťuchování. Taky hladu a žízně, protože taková už je mezi opozičními umělci dohoda: když vás sebere kubánská policie a odvleče k výslechům, nic nepít, nic nejíst. Z jedné strany je to bezpečnostní opatření, co kdyby ve vodě či jídle něco bylo. Zároveň je to protest, gesto vzdoru, jež tradičně praktikují kubánští odpůrci režimu, kteří se ocitnou v jeho rukou. V těžkých chvílích tak mezi nimi vzniká pouto jakési virtuální sounáležitosti. Když vás na Kubě seberou, nikdo dlouhé hodiny, dny nebo taky týdny neví, kde jste. Nemáte přístup k právníkovi. Jste úplně sami vydáni napospas neomezené moci mužů v uniformách. Něčeho se držet musíte.

30B_profimedia
Vláda lidu. (zásah kubánských pořádkových jednotek proti demonstrantům) • Autor: Profimedia

„Ne, nemučili mě, rozhodně ne fyzicky, je to hlavně psychický nátlak,“ vysvětlovala tak autorům textu minulý týden přes šifrovanou internetovou aplikaci třiapadesátiletá Tania Bruguera, známá kubánská výtvarnice a konceptuální umělkyně, jejíž díla se objevují po celém světě, od londýnské Tate Modern po newyorské Muzeum moderního umění. Zmíněných 11 hodin výslechu už bylo minulostí, policisté si pro ni přišli preventivně přímo domů ve chvíli, kdy na ulicích kubánských měst propukly 11. července největší demonstrace proti tamnímu komunistickému režimu, jaké kdo pamatuje. Na 58 místech najednou, zdánlivě jakoby mávnutím proutku, vyrazily do ulic tisíce, desetitisíce a podle rozrušených disidentů, se kterými Respekt mluvil, možná statisíce lidí. Skandovaly „Libertad!“, tedy „Svobodu!“. Jejich přesné počty samozřejmě nikdo nezná, jak by mohl, ani vzdáleně se však tentokrát nejednalo o skupinu „obvyklých podezřelých“, tedy umělců a intelektuálů, kteří mají s policií a výslechy své zkušenosti.

30C_foto Tania Bruguera
Vláda lidu. (policejní auto zaparkované před bytem umělkyně Tanii Bruguery, kterou drží režim v domácím vězení)

Nikdo také přesně neví, kolik lidí vzápětí pořádkové jednotky pozatýkaly. To je ostatně právě to, co Tania a její kamarádi dělají – pokoušejí se ve svých řadách dohledat, kdo všechno mezi Kubánci „chybí“ a kam se poděl. Průběžné součty neziskových organizací přitom odkazují k celkovým téměř sedmi stovkám osob odvlečených z ulic či bytů často bez ohledu na to, zda se protestů účastnily, nebo ne. „Mě sebrali přímo na ulici, prostě jsem jenom někam šel a už nedošel,“ hlásí z jiného havanského bytu právník Enix Berrio Sarda. Také toho kubánský režim zatkl preventivně, do věznice ho „uklidili“ na 48 hodin, aniž by někdo tušil, jaký je jeho osud.

Tania Bruguera i Enix Berrio Sarda jsou tedy už doma, mají ale nařízené domácí vězení. Tania se vyklání z okna a fotí na mobil policejní auto zaparkované 24 hodin denně před jejím bytem v Havaně. Je to moderní, bílé a vymydlené auto s nápisem „Patrulla“ a velkým policejním pořadovým číslem 966 na kapotě. Vypadá nevinně, zaparkované je spořádaně, přesně mezi čarami vyznačenými na vozovce. Jeho obrázek sviští internetem na opačnou stranu zeměkoule, něco, co je na Kubě dost velká novinka a co také dost zásadně mění situaci. K tomu se ještě dostaneme, teď je ještě důležité vědět, že fotka nezachycuje všechno, pod stromy postává docela početný hlouček mužů s dřevěnými holemi. To je také novinka, režimní dozor nad nepohodlnou umělkyní se dosud skládal většinou z jediného muže a ten se, jak se Respekt dozvěděl od přátel paní Bruguery, choval v předešlých obdobích jejího domácího vězení relativně slušně, třeba je nechával projít na návštěvu. Jenže tentokrát je to jinak a místo obvyklého znuděného „hlídače“ stojí před vchodem zjevně nesmlouvaví chlapi navezení z venkova.

„Když půjdu ven já, prostě mě strčí zpátky do domu, nic hrozného se mi asi nestane, oni si kvůli veřejnému mínění příliš netroufnou na známé lidi, proto mě také propustili a proto mě během výslechů týrají spíše psychicky. Jasně, chovají se hrubě, mám pár modřin, ale nic hrozného. Když teď za mnou ale mířila známá a chtěla mi pronést jídlo, zmlátili ji strašně,“ líčí situaci umělkyně, která si znepřátelila kubánský režim třeba tím, že během oficiálně neposvěcené umělecké performance postavila na veřejné prostranství mikrofon a vyzvala lidi, ať do něj bez obav řeknou, co si myslí. Odpovědné orgány gesto označily za „nekulturní projev hanebného oportunismu“. Od té doby putovala do vězení již několikrát a nějaké to policejní auto parkuje před domem prakticky nepřetržitě.

1_obalka_R31
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům týdeníku Respekt.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením čísla nebo předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

I. Zadejte své údaje a zvolte způsob platby

Předplatné bude automaticky prodlužováno. Funkci můžete kdykoli zrušit.

Rychlá online platba

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Máte dotazy ohledně předplatného? Neváhejte nás kontaktovat na predplatne@economia.cz nebo +420 217 777 888 (každý pracovní den 
od 7.30 do 17.00, mimo pracovní dobu je k dispozici záznamník).

Platbu kartou i on-line platbu zabezpečuje
Uvedené ceny jsou včetně DPH.

1_obalka_R31
Odemkněte tento článek
Získáte přístup ke všem 40 článkům z tohoto vydání.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte