Pamatujete? Spíše asi ne, rok 1968 a XIX. letní olympijské hry v Mexiku už jsou přece jenom trošku daleko. Na stupních vítězů tam tehdy stanuli američtí sprinteři Tommie Smith a John Carlos. V tichém gestu, ve chvíli, kdy se na jejich počest spustila americká hymna, oba černí muži vztyčili ruce v černé rukavici a se svěšenými hlavami je zaťali v pěst. Gesto odkazovalo ke kontroverznímu protirasistickému hnutí Black Power a vyvolalo pořádný povyk. Mezinárodní olympijský výbor žádal, aby byli sprinteři vykázáni z americké výpravy a vyhoštěni z olympijské vesnice. Američané odmítli. MOV pohrozil diskvalifikací celé americké výpravy. A Američané couvli. Sprinteři museli domů, medaile jim ale zůstaly.
Dnes jsou vzpurní sportovci slavní. Jejich „rodná“ univerzita v San José jim nechala postavit sochu. Oba atleti obdrželi Cenu odvahy Arthura Ashe. O gestu vznikly dokumentární filmy i knihy. Tommie Smith je dodnes aktivní v nejvyšších patrech americké atletiky. Nebylo tomu tak od počátku, po návratu do Ameriky čelili černošští aktivisté ostrým novinovým výpadům i hrozbám smrtí, dnes je ale všechno jinak. Paradoxně hůř dopadl bílý australský sprinter Peter Norman, který se vklínil mezi své americké soupeře na druhé místo a na stupních vítězů jim otevřeně vyjádřil solidaritu. Australané ho již nikdy na žádnou olympiádu nepustili, dokonce ho ani nepozvali na slavnostní zahájení svých vlastních olympijských her v Sydney v roce 2000. Když se to Američané dozvěděli, pozvali ho na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
