Málokterý politický slogan míří tak spolehlivě do srdcí voličů jako „třikrát a dost“. Představa jasně ohraničené tolerance státu zakončené rázným povelem vyvolává v lidech naději, že všichni ti bezohlední jedinci, kteří nás ohrožují nebo třeba jen svojí bezuzdností štvou, budou konečně potrestáni a kolem zavládne pořádek. Experti na kriminalitu a sociální prostředí, z něhož malá ochota respektovat zákony nejčastěji vyrůstá, ale obvykle namítají, že podobně jako jiná jednoduchá řešení i tohle vytváří spíš iluzi řešení a v delším horizontu problémy spíš zvětší. Proto také dosavadní pokusy uplatnit třikrát a dost v českém právním řádu troskotaly.
Teď ale přišla změna. Skupina poslanců ODS přesvědčila všechny strany kromě Pirátů a sociální demokracie, aby uvedly princip třikrát a dost do života. Do hektického schvalování zákonů těsně před volbami se vešla i novela zákona o pomoci v hmotné nouzi. Třikrát a dost se tak bude v Česku svérázně testovat na velmi zranitelné skupině lidí, které lze označit za nejchudší z nejchudších – na lidech pobírajících existenční minimum.
Hlavně zachránit děti
Nedá se říct, že by tahle přísnost neměla žádné racionální jádro. Český stát garantuje všem svým občanům cosi jako důstojný život. To se projevuje péčí v podobě základní finanční podpory lidem, kteří si z různých důvodů nedokážou vydělat peníze na přežití. Dospělá osoba v nouzi tak má nárok na 3860 korun měsíčně, rodiče se dvěma dětmi ve věku osm a dvanáct let na 11 590 korun…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
