Sakra! Já ten špunt z ucha snad nevyndám! Zatím ale ve tmě s pocitem ztráty rovnováhy vrážím do všeho na malém prostoru bungalovu, který je dočasně mým domovem na Haiti. Nacpal jsem si večer do uší pěnové, rozpínací špunty. To abych alespoň trochu odstínil zvuky nikdy nespícího okolí. Mám trochu problém se spaním. A když v noci vstávám na záchod, ještě rozespalý si při vyndávání vrazím špunt v pravém uchu naopak hluboko do zvukovodu. Jak přiopilý nakonec nacházím můj cestovní chirurgický peán. Snažím se zachovat klid a vrážím ho rozevřený do ucha, abych poslepu a pohmatem zaštípl konec špuntu a úspěšně vytáhl špunt ven. Podařilo se. Nedovedete si představit, jaké to je neslyšet, dokud opravdu neslyšíte. Ještě ke všemu ztrácíte orientaci v prostoru, skutečně se motáte. Zmizí to okamžitě. Zase slyším! Od roku 2010 jsem na dalších misích špunty nepoužil. Většinou byla za okny válka. To je spíš lepší slyšet…
Nic proti hromadným dopravním prostředkům. Ale jedna cesta metrem bohatě vynahradí hluk sbíjecího kladiva. Až budete někdy na nástupišti železniční stanice, všimněte si, jak velký počet lidí si zacpává uši v momentě, kdy kvílením dobrzďuje starší rychlíková souprava. Pět procent světové populace, jinými slovy půl miliardy lidí na celém světě, trpí trvalým poškozením sluchu. A každý sedmý člověk má potíže se sluchem. Prodloužením exponenciály nárůstu poškození sluchu vychází, že za 30 let už to bude skoro jedna miliarda doslova hluchých. Námět na celovečerní film nebo…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
