13_tema01_varianta01_jaros
Autor: Milan Jaroš

Poslední rok s koronavirem se dá bez nadsázky nazvat rokem čekání na vakcínu. V Česku se první lidé mohli naočkovat z první várky vakcíny v neděli po Vánocích. Hned s počátkem očkování vyvstala vedle otázky, jestli a kdy bude k dispozici dost vakcín a zda se podaří vytvořit dobrý systém, jak je vpravit do paží lidí, ještě jedna neznámá. Jestli těch paží bude dost na to, aby se podařilo zabránit dalším lockdownům a zastavit tak pád země k ekonomickému dnu. Ochota Čechů nechat se naočkovat se v průzkumu agentury STEM vyšplhala koncem roku jen ke 40 procentům, přičemž podle vládních propočtů je pro naději na návrat předkoronavirových pořádků potřeba naočkovat 65–75 procent dospělé populace. Co lidem vadí na látce, která vznikla, aby jim dala život do pořádku?

Ani nevím, čemu věřím

Markéta Křížová pracuje jako pečovatelka v jednom z domovů pro seniory v jižních Čechách. Ve kterém přesně, to si nepřeje zveřejnit, aby zbytečně k tomuto pracovišti a svým názorům nepoutala pozornost. Zvláště proto, že, jak si všimla, společnost očekává, že při své práci se starými lidmi se proti nemoci covid-19 nechá očkovat automaticky a bez odkladu. Lidé její profese mají podle plánu přijít na řadu jako příjemci vakcíny ještě před běžnou populací.

„Já se ale očkovat nenechám. Nechci být pokusný králík,“ říká pečovatelka. „A mám kolem sebe spoustu lidí, kteří uvažují stejně. Nechci to tak moc, že pokud by třeba rodinám našich klientů vadilo, že se o jejich blízké stará pečovatelka bez vakcíny, raději tu krásnou práci opustím.“

Reklama
Reklama

To, že by na ní vláda dělala pokusy, odečítá z příliš krátkého času, který uplynul od chvíle, kdy se nový koronavirus počátkem loňského roku rozšířil z Číny na všechny kontinenty a Světová zdravotnická organizace označila nákazu za pandemii. Vakcína podle jejího mínění vznikala příliš krátkou dobu na to, aby mohla být dokonale odzkoušena a označena za bezpečnou.

O skutečnosti, že při vývoji vakcíny (zatím je v EU schválena vakcina farmaceutických společností Pfizer/BioNTech a Moderna) nešlo o novou metodu, ale na jejím vývoji se pracovalo dvě dekády a po objevení se nového koronaviru se ve skládačce měnila kódovací informační složka tak, aby vyvolala imunitní reakci právě v případě nové nemoci covid-19, zatím neslyšela. Slyšela a četla však informaci, že testovací fáze schválené vakcíny probíhaly ve zrychleném režimu – a fakt, že se do testování zapojil velký počet center, a mohlo tedy proběhnout na vzorku asi 40 tisíc lidí, ji neuklidnil. „Nevíme, co to udělá dlouhodobě, jaké vedlejší účinky bude vakcína mít po letech,“ namítá Markéta Křížová. Uklidňování odborníků, že to je sice pravda, protože dlouhodobě zatím působení nového typu vakcíny logicky sledovat nemohli, ale s největší pravděpodobností že nebudou vedlejší účinky znamenat nic dramatického, považuje za „mediální masírku“. „A zdá se mi, že ta masírka, že vakcína je jediné možné řešení, je daleko větší než nějaké ucelené a pravdivé informace zahrnující i pochybnosti, které bychom měli mít. Chybí mi nějaké vysvětlování, porovnání závažnosti covidu s chřipkou například, na kterou se přece taky umíralo,“ říká.

„Napadá mě, že když byl mor, tak ti, co přežili, zůstali odolní. Tak možná se promořit?“

Tweetni to

Markétu Křížovou zároveň mate, že kolem ní prodělala nemoc spousta lidí a neměli přitom vážné příznaky, někteří dokonce žádné. „Takže pokud tu strašně nebezpečnou nemoc člověk zvládne vyležet doma během deseti dnů bez nějakých léků, tak přece není důvod k očkování.“ Kolem ní v domově pro seniory sice někteří klienti zemřeli „s covidem“, jak říká, ale není podle ní možné říct, že „na covid“, to že se přesně neví, přesně takhle totiž prý dříve oslabení staří lidé umírali na chřipku. A při pohledu na čísla zveřejňovaná ministerstvem zdravotnictví vidí, že „počet mrtvých a těch s vážným průběhem je mnohem menší než počet uzdravených – tak to tak zlé nebude“.

Paní Křížová popisuje, jak se cítí být pod tlakem okolí – jako někdo, kdo je vydírán, na koho se tlačí, že když se očkováním nezapojí do vytváření kolektivní imunity, může způsobit smrt někoho slabšího. A taky jako někdo, kdo nespravedlivě, jen proto, že nechce riskovat své zdraví, poputuje na černou listinu: informace o tom, že očkovaní lidé budou mít možná jednodušší cestování, protože po nich země nebudou vyžadovat testy na covid, považuje za „trest“ pro neočkované a zásah do svých svobod.

„Zdá se mi vyděračské říkat, že kvůli mně někdo umře. A stejně tak se mi zdá jako tlak, že nebudu mít výhody očkovaných, že třeba nebudu moci chodit do restaurací nebo do divadla. To nikdo takhle přímo neřekl, ale všimla jsem si, že takové nápady už se objevují, jako že to nelze vyloučit,“ vysvětluje ošetřovatelka. Naštěstí, jak dodává, by se jí nic z této hypotézy negativně nedotklo – nikam necestuje, raději je v Česku, do divadla ani do restaurací nechodí. A taky připouští, že člověk má nést důsledky svých rozhodnutí – jen by je ráda znala přesně a dopředu. „Abych věděla, co si vlastně vybírám.“

Do úvah paní Křížové o vakcíně silně zasahuje i její zkušenost se synovou nemocí. Matka dnes dvacetiletého muže je přesvědčena, že mu očkování v dětství způsobilo diabetes. Jistě to neví, jak připouští, ale protože nikdo v rodině nikdy diabetem neonemocněl, neumí si propuknutí nemoci u tehdy dvouletého dítěte vysvětlit jinak než jako nemoc probuzenou kombinovanou očkovací látkou proti zarděnkám, příušnicím a spalničkám. Díky této nedůvěře v povinné očkování dětí se přes podpůrné organizace seznámila se spoustou dalších rodičů, kteří se domnívají, že povinné očkování jejich dětem uškodilo nebo uškodit může, a popisuje, jak přezíravě se k nim většinou staví lékaři – že se na ně dívají jako na naprosté podivíny a nechtějí se jejich obavami zabývat. „Já nemám iluze, že se o mé zdraví bude starat lékař. Je moje věc, abych se o své zdraví postarala sama. A rozhodla jsem se o ně selským rozumem postarat tak, že se očkovat nebudu,“ říká. O to, že by ji samu nějak nepříjemně skolil koronavirus, prý obavu nemá – žije a jí zdravě, nemocná nebyla už dlouhá léta, vyhýbají se jí i chřipky, proto svou imunitu považuje za přirozeně dostačující.

V jejích slovech se objevuje i řada dávno vyvrácených zpráv z internetu – třeba o tom, jak podle bádání jednoho německého pediatra ničí roušky mozek dětí, nebo že nemocnice v době, kdy se psalo o jejich přeplněnosti covidovými pacienty, zely prázdnotou, anebo že při testování vakcíny proti covidu na následky očkování zemřelo několik lidí – říká je ale s nejistotou v hlase; vždy dodá, že ví, že tohle pravda být nemusí. „Vím, že jsou na internetu ty fake news, já nemám jak to ověřovat a vůbec nevím, čemu mám věřit,“ dodává. „Na televizi se už vůbec nedívám, protože tam o ničem jiném než o covidu a očkování nemluví, jako by se nic jiného nedělo. Jsem z toho unavená.“ Tím pádem, jak vysvětluje, ani neví, zda vlastně má věřit informaci, že teprve až když přijme vakcínu 70 procent společnosti, dostane se situace s covidem v zemi pod kontrolu a nebude nutné nasazovat jedinou v současnosti kromě vakcíny známou medicínu na pandemii – opakované lockdowny.

Zavírání ekonomiky a lidí doma považuje za ničivé pro společnost, nelíbí se jí, že se země může dostat do ekonomického i psychického propadu, vadí jí pohled na smutné klienty domova pro seniory, za nimiž nemohou návštěvy. Jaký jiný recept na ochranu společnosti před kolapsem zdravotnictví a panikou vystrašeného davu, než je lockdown či vakcína, ale podle Markéty Křížové můžeme použít? „Nevím,“ připouští ošetřovatelka. „Napadá mě, že když byl mor, tak zkrátka ti, kdo přežili, zůstali odolní. Takže možná se promořit, ale nevím, kolik životů by to mohlo stát. Takže promiňte, omlouvám se, ale nevím, co s tím, a myslím, že jestli to někdo vymyslí, tak dostane Nobelovu cenu.“ Pak chvíli přemýšlí, než řekne: „Vždyť já ani nevím, jestli to celé není nějaká hra, které nerozumím. Jestli na ten covid vůbec věřím.“

Málo stejných odpovědí

Přijel domů z noční služby, odvezl dítě do školy, chvíli se prospal. Miroslav Vácha z Třeštic je zdravotnický záchranář v Telči a i jeho povolání patří mezi ty, která se mají podle plánu naočkovat přednostně, hned jak na ně vyjde vakcína, jíž zatím není dostatek. Miroslav Vácha si ale injekci s ochrannou látkou dát nechce. A z rukávu sype řadu důvodů, jež ho k tomu vedou: že nemá dostatek dat, aby věděl, do čeho jde, a to přesto, že informace o vakcíně a očkování bedlivě sleduje. V tom, co nastudoval, se objevují věci, které jeho chuť naočkovat se zchladily: například není možné přesně verifikovat, jak dlouho bude látka člověka chránit před onemocněním, jestli je to na celý život, nebo na pár let, nebo snad ještě méně. Chybí mu, stejně jako Markétě Křížové, dlouhodobé sledování naočkovaných, zda se neprojeví v delším horizontu nějaké nežádoucí účinky. Zaujala ho informace, že u očkovaných lidí sice nepropukne nemoc, ale na sliznici se jim viry mohou držet, takže dál budou moci pravděpodobně koronaviry na někoho kýchnout a nakazit ho – pokud nebude očkován. Zaznamenal sice informaci, že virová nálož z jeho nosu by v takovém případě měla být nižší, že i tohle, že se buňky nebudou množit v jeho těle, je značná ochrana okolí, ale i tak ho to zmátlo – bude se tedy rouška nosit dál?

13_tema02_jaros
Zdravý styl aplikovat nestihneme. (Miroslav Vácha)

„Odborná společnost se na těch odpovědích ne úplně shodne, u některých věcí je slovo ‚pravděpodobně‘, jedna část říká, že ochrana bude dostatečná, jiná, že to nemusí stačit, jedna část říká, že je zbytečné očkovat ty, kdo už tím prošli, jiná, že to smysl má, protože jejich imunitní odpověď po vakcíně bude daleko silnější než po pouhém prodělání nemoci, a já bych měl rád jasno. Nechci být testovací panák,“ říká pan Vácha. „Uzavřel jsem si to zatím tak, že je dobré si počkat. Doufám, že se budou třeba rok pečlivě sledovat lidé, kteří se naočkují, a pak bude ten účinek jasnější.“

Špatné svědomí vůči lidem, kteří jdou do věci, které on sám se – aspoň prozatím – chce vyhnout, nemá, protože usoudil, že když jdou do vakcinace dobrovolně, nemají obavy jako on, nebo se rozhodli je potlačit. „ Já bych měl pocit, že se obětuju. Ti lidé se očkují pro sebe, ne proto, aby pomohli zajistit hranici kolektivní imunity. Nikdy přece neupřednostníte ochranu druhého před svou vlastní,“ domnívá se.

Opakovaným lockdownům se podle něj dá zabránit i hromadným zdravým životním stylem, na který on osobně najel a nikdy se prý necítil tak dobře jako v posledních měsících: jí zdravě, dělá dechová cvičení a otužuje se. Rád by tedy viděl, že stát kromě zajišťování vakcín pracuje osvětou a podporou i na zvyšování přirozené imunity svých občanů. To je ovšem proces na mnoho let a společnost s nemocnicemi plnými covidových pacientů, s jednou z největších úmrtností na světě a v dlouhé depresi ze zavřené ekonomiky tolik času nemá. Jak tedy v časové tísni bez masivního očkování zajistit, aby se virová nálož všude kolem nás snížila?

„Uznávám, že na zavedení zdravějšího stylu nemáme čas. A nevím, jak jinak to udělat, a uznávám, že očkování je nejjednodušší a nejrychlejší technické řešení,“ říká Miroslav Vácha. „A přesto mám obavy. A popisuju vám je i proto, aby lidé pochopili, že to není tak jednoduché – že by každý, kdo se nechce očkovat, byl blázen, hlupák nebo konzument fake news. Chodí mi takové zprávy, že jde o sítě 5G, které v nás aktivují čipy, jež nám zdravotníci vložili do těla přes štětičky při testech, tomu se samozřejmě směju. Nejsem ničím zmasírovaný, jen chci vědět víc.“

To, že to „víc“ teď momentálně není k dispozici, že přece jen na některé věci si musíme počkat, to uznává, ale rád by, aby se odborný svět nějak zkusil shodnout a promlouval k lidem jednotnějším jazykem. Zapůsobilo na něj prý, že se známý lékař Pavel Pafko a s ním další lékaři nechali veřejně vakcinovat, to v něm posunulo důvěru k očkování. A rád by, aby vláda jemu i všem ostatním poskytla nějaké opravdu dobré, co nejucelenější informace, o které se dá opřít – zatím že se ničeho takového od ministerstva zdravotnictví nedočkal. „Já si možná časem tu vakcínu nechám dát, vlastně myslím, že asi bude úspěšná. Uvědomuju si hrozbu, která tu je, pokud země začne krachovat, nechci, abychom ve zchudlé zemi byli ještě náchylnější k autoritářským režimům,“ vyjmenovává záchranář už trochu unaveně. „Ale, víte, zatím se mi do toho prostě nechce.“

Světový plán

Vystavit se vpichu vakcíny nechce ani taxikář Jiří. „Protože už nevím, čemu mám věřit. Ta vakcína se mi nějak nezdá, celý covid se mi nezdá a tady ti o tom zajímavě mluví,“ vysvětluje svůj postoj čerstvý padesátník a na mobilu ukazuje stránku dezinformačního webu Občanské hnutí, jehož se minulý týden stal registrovaným příznivcem. To, co Jiřího – víc než křestní jméno kvůli obavě z nepřízně zaměstnavatele zveřejnit nechce – na konspiračním hnutí pořádajícím demonstrace proti lžím o covidu a vakcinaci zaujalo, je teze, že v celé té věci kolem covidu jde jen o peníze a „prospěch elit“.

On sám nejprve prý očkování „dával šanci“, viděl v médiích, že se tu na vakcínu čeká jako na spásu, a tak čekal taky. Četl o tom a pouštěl si videa, kde se princip vakcíny vysvětloval, mimo jiné i přednášku profesora Petera Šeba z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR, na kterou ho upozornili známí, že je tam všechno dobře vysvětleno. „Jenže najednou tam ten doktor říká, že normální vakcíny se testují 12 let – a u toho jsem skončil. To mi zatrnulo a dál jsem neposlouchal,“ říká Jiří. „To mě úplně vyděsilo. Mám si nechat píchnout něco, co začali dělat před rokem?“ Začal pak na internetu cíleně pátrat po informacích, kdy může věřit v bezpečnost vakcíny a, jak říká, otevřel se před ním úplně nový svět. „Očkovat se nebudu,“ uzavírá, k čemu tam došel.

Už začátkem léta Jiří zabalil živnost – pracoval za Prahou u kamaráda v hospodě, která se znovu po lockdownu už nerozjela –, chvíli dělal ostrahu v obchodním centru a teď jezdí s taxíkem. U hnutí – založeném veteránem zdejší konspirační komunity Pavlem Krejčím, který tady pomáhal zakládat dezinformační média Svobodný vysílač a Infowars – se teď dočetl, že v celém „takzvaném covidu“ jde o velký plán na ovládnutí světa. „Já vím, že to zní divně, ale když chci najít pravdu, musím hledat, tak proč se nedozvědět něco nového,“ říká Jiří. A novinek má Občanské hnutí řadu, třeba to, že vakcína nás zbaví plodnosti a časem vyvolá rakovinu a že to celé skončí vyhubením většiny lidstva, jak mimo jiné píše jeho web. „To je fakt asi blbost,“ uznává Jiří. „Ale když se podíváte na záběry, jak se Babiš nechával očkovat tou vakcínou, to klidně mohl být nějaký fyziologický roztok, jak tady říkají, tu stříkačku ukázali až něčím nataženou, není vidět čím. Co my už dneska víme. Vždyť o té vakcíně a o tom, jak bude fungovat, říká každý něco jiného, klidně to může být podvod.“ Jeho žena se prý na očkování taky nechystá. „Nejdřív chtěla, ale na Facebooku se dočetla od nějaké významné doktorky, že když už covid měla, tak nemusí. Pak ale slyšela od nějakého doktora, že ji to nechrání a má se očkovat. Kdo má tohle chápat?“

Jestli pana Jiřího nakonec lapí dezinformační scéna, není jasné, jisté ale je, že v zemi hospodářsky decimované dlouhým vypínáním ekonomiky se daří konspirátorům lépe než v blahobytné demokracii. „O tom není třeba pochybovat,“ říká poslanec – donedávna člen hnutí ANO, dnes už Babišem zklamaný nestraník – Pavel Staněk, „opakované lockdowny nemůžou dopadnout dobře.“

Staněk je jedním z mála zákonodárců, kteří v předvánoční anketě serveru Seznam Zprávy odpověděli, že se očkovat nechtějí. A i teď v lednu tvrdí, že „zatím se na to nechystá“. Jak ale chce opakování ničivých lockdownů zabránit, když ne masivním očkováním společnosti? „Lockdowny nejsou jediným řešením,“ namítá zákonodárce. „Myslím, že by stačilo očkovat jen lidi vysokého věku a jinak ohrožené. Já se ohrožený být necítím.“

Strategie vlády, kterou Staněk jako poslanec podporuje, ale říká, že takové výběrové očkování nestačí, vakcínu musí dostat minimálně 65 procent dospělých, aby se covidová nálož dostala pod kontrolu. „Nevím, jestli to tak je, slyšel jsem i nižší číslo. Pořád je to pro mě málo prověřená vakcína. Nechám si změřit protilátky, pokud se ukáže, že jsem nemoc neprodělal, budu o tom uvažovat dál. A pokud bych nějak zjistil, že to celé stojí a padá se mnou, což tak zatím není, očkovat se půjdu,“ uzavírá poslanec.

Podobný recept si pro sebe naordinovala i místopředsedkyně propacientského spolku Juno Moneta Ágnes Němečková. Nemoc už prodělala a je rozhodnuta, že minimálně následující dva roky se očkovat nenechá. Přesně takovou dobu totiž podle Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) budou trvat další testy vakcíny, ze kterých se o vakcíně a její ochraně může ukázat víc.

13_tema03_jaros
Raději si vyložit karty. (Ágnes Němečková)

„Zatím tomu, co nám říkají tihle odborníci, prostě nevěřím,“ říká Ágnes Němečková. „Navíc se informace rozcházejí – někdo říká, že se před vakcínou odběry na protilátky vůbec dělat nemají a rovnou se má člověk očkovat, praktičtí lékaři zase mluví o tom, že pokud je člověk má, tak se očkovat nemá, že je to zbytečné. Nevíme, jaké procento té ochrany je, jaký to má vliv na kojení, k tomu přiznávají, že k reakcím může patřit třas a zimnice. Když to hodně přeženu, to si můžu vyložit karty s kartářkou a budu toho možná vědět víc, než mi je schopen říct SÚKL.“

To, co může v důsledku přinést opakování lockdownu – krachování firem, chudnutí chudých a extremistické nálady –, už se podle ní děje teď. „A nejsem přesvědčena, že nás do té situace dostal covid jako takový, ale analfabetismus naší vlády a ti rádoby odborníci podle toho, jak se vyspí a kdo je zrovna ministr zdravotnictví. Tím nezpochybňuju závažnost epidemie, je to velký průšvih, ale dá se to řešit jinak než lockdowny,“ říká, „naočkovat jen ohrožené skupiny.“ A ostatní že by mohli dál žít s dosavadní ochranou, rouškami a dezinfekcí. Navíc je přesvědčena, že kdyby byly informace o vakcíně důvěryhodné a srozumitelné a kdyby po každé tiskové konferenci vlády nevypínali její diváci televizi ještě zmatenější, než byli před ní, to by dohromady mohlo způsobit, že se naočkuje ještě víc než těch kýžených asi 70 procent lidí.

13_tema04_jaros
Nakonec se člověk musí rozhodnout sám. (Radka Černá)

A třicátnice Radka Černá, donedávna zaměstnankyně byznysového a kulturního centra v Praze, dnes editorka videí pro soukromou firmu, své rozhodnutí nedat si vakcínu zdůvodňuje hodně podobnými pocity. „Protože tomu nerozumím, protože neznám všechna rizika očkování, protože se informace odborníků tříští, když jeden vakcinolog, imunolog nebo lékař řekne něco, jiný to řekne trochu jinak, odložila jsem to rozhodnutí. Vím, že si nakonec budu muset vybrat sama, že mě nikdo za ruku nepovede, ale chtěla bych se nejdřív lépe zorientovat,“ vysvětluje. Co jiného než očkování by mohlo fungovat proti opakovanému zavírání země, to, jak říká, neví, a dokonce prý dosud nezachytila informaci, kolik procent proočkovaných lidí je podle vlády třeba k získání kolektivní imunity potřeba. „Šedesát až sedmdesát procent, to opravdu slyším poprvé. To může změnit mé rozhodnutí. Pokud by mělo mé očkování pomoci od lockdownů, rozhodně bych se tomu nějak zásadně a vystrašeně nebránila. Kdyby bylo jasné, že je to stoprocentní záruka.“

Běžím hned

Na nuancích toho, co je a co není stoprocentní záruka, se nemohou shodnout ani sami odborníci na imunologii a vakcinologii. A část společnosti hledající odpovědi skáče po větách, které pronesou, a na sociálních sítích se pak odvíjejí laicky odborné, mnohdy vášnivé debaty, jak ta slova vyložit a porovnat se slovy jiných odborníků. Aktivní v ovlivňování veřejnosti na Facebooku je členka Rady ČTK Angelika Bazalová. Debatuje s lidmi v roli poučeného laika o buněčné imunitě, o slizniční imunitě, o možnosti přenosu infekce po očkování, o tom, zda se očkovat po prodělání nemoci, občas okřikne laika, který věci vidí jinak, a někdy i odborníka. Zda se chystá sama podstoupit očkování, z Facebooku nevyplývá. „Nechtěla bych se do médií vyjadřovat v otázce chování viru nebo bezpečnosti vakcín, nejsem odborník,“ rozmyslí si nakonec domluvený rozhovor. „Ani o sobě mluvit nechci, jestli se budu očkovat, nebo ne. Přijde na mě řada tak nejdřív v létě, ještě je čas.“

Na otázku, zda si nechá píchnout vakcínu, odpověděl imunolog Jiří Šinkora v rozhovoru pro Deník N, že si nejdříve otestuje svou buněčnou imunitu, a pokud ji bude mít funkční, očkovat se nenechá. Tahle odpověď vzbudila na sociálních sítích záplavu reakcí: hodně lidí si ji vyložilo tak, že naočkovat se bez ujištění, zda člověk má či nemá vybudovánu pro boj s koronavirem primární imunitu zprostředkovanou T-lymfocity, je tedy nesmysl. „Teď už bych to znovu neřekl,“ připouští do telefonu Jiří Šinkora. „Ty testy tady dělá jedna dvě laboratoře, lidé nemají šanci si je udělat. Řekl jsem to jako imunolog. Teď bych jako člověk, který vidí, co se děje, řekl, že na to očkování samozřejmě půjdu, protože vakcíny považuju za bezpečné. A stejně nám v rukou nic jiného nezbývá,“ podotýká Šinkora s dodatkem, že očkovat se by doporučil „všem lidem nad 60, pokud nevyužijí svého práva spáchat bez vakcíny sebevraždu, a taky všem lidem produktivního věku – pro jejich ochranu i ze solidarity“.

„Kdyby nebyli diváci po každé vládní tiskovce ještě zmatenější než před ní, mohlo by to jít lépe.“

Tweetni to

Video s přednáškou Petera Šeba z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR, které taxikář Jiří vypnul hned po informaci, že běžně se vakcíny testují 12 let, pokračuje pasáží, jež by ho zklidnila. Peter Šebo v ní vysvětluje, že zrychlený režim na velkém vzorku lidí v tomto případě neznamená, že vakcína je nebezpečná. „Vyšlo naprosto průkazně a robustně, že ty vakcíny jsou velmi účinné a chrání nás a žádné vážné vedlejší účinky se nevyskytly,“ říká v telefonu, „to tam říkám taky. Kdyby na mě už teď vyšla vakcína, běžím se očkovat okamžitě.“

Na srozumitelném příběhu a očkování se minulý týden začalo pracovat. „Měli jsme teď právě videokonferenci, na níž jsme se sjednotili na materiálu, který příští týden představíme,“ sděluje imunoložka Jiřina Bartůňková. „Udělali jsme to právě proto, abychom nemátli veřejnost více hlasy, ale sjednotili se mezi sebou,“ dodává vakcinolog Roman Prymula. A vysvětlovací kampaň hodlá zanedlouho odstartovat i vláda. „Snad to dopadne, jak očekávám,“ říká profesor Šebo, „že se nakonec budou stát na vakcínu fronty.“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte