Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Nenašli jste, co hledáte?

Napište na [email protected]

Dopis z…

Za čáru!

dopis z Tbilisi

„Trump, to je kdo?“ ptali se mě naši gruzínští domácí před lety, když jsem vyjádřila obavy, že teď s Trumpem to možná v té Americe nebudou mít jako imigranti úplně růžové. Sdíleli jsme dům, domácí žili v přízemí, my v prvním patře. Pak vyhráli ve vízové loterii přistěhovalecké vízum, tzv. zelenou kartu, se kterou automaticky získali i trvalý pobyt v USA, a chystali se na přesun za oceán. Bez znalosti angličtiny, bez povědomí o Trumpovi. S představou, že v Americe budou mít svobodu vyznání (jako protestanti zažili v Gruzii, z 90 procent pravoslavné, dokonce i útoky dlažebními kostkami na svou modlitebnu), s vidinou, že jejich dětem se dostane lepšího vzdělání a tak vůbec lepší budoucnosti.

Během následujících měsíců si přečetli, kdo je prezident USA, prodali auto, pozemky nedaleko Tbilisi a přesídlili do New Yorku. Pětičlenná rodina se z ospalého městečka přesunula do bytu 2+1 v Brooklynu. Děti byly zklamané, že nežijí v mrakodrapu, jaké znali z filmů, rodiče však spokojení, že jejich ulici tvoří nízké několikapodlažní domky z cihel a v sousedství mají park. „My snad ani nejsme v Americe,“ říkala mi tehdy přes Skype nejstarší dcera rodiny, dvacetiletá Eka, „jsou tu obyčejné domy jako u nás a nikdo tady nemluví anglicky!“ Sama už teď mluví plynně, absolvovala bezplatný kurz, nastoupila na vysokou a za rok snad získá bakaláře v oboru finance a účetnictví. „Samozřejmě že rodiče pořád nemluví anglicky,“ směje se, když komentuje po čtyřech letech života v USA jazykovou…

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.

Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].