Velkorysý program na podporu populární hudby s rozpočtem 62 milionů eur představila v půli března maďarská vláda. Peníze by v následujících pěti letech měly jít do rozvoje výuky a hledání nových talentů, na granty pro nové projekty, do marketingu a budování struktury nahrávacích studií a hudebních klubů, kterých v Maďarsku není zas tak velká síť. Až potud to na papíře vypadá neskutečně lákavě a záviděníhodně. Instituce na podporu lokálního popu má přece leckterá evropská země, protože v něm spatřuje buď výhodnou investici do exportního artiklu, nebo šanci na posílení cestovního ruchu.
To by se však nesmělo vše odehrávat v rámci taktiky Viktora Orbána, který se tímto rozhodnutím očividně snaží získat kontrolu nad další oblastí kultury. A hlavně by realizací projektu na nastartování nové maďarské popové produkce nesměl být pověřen ministerský komisař Szilárd Demeter – spisovatel, hudebník, ale především dravý, schopný a cynický kulturní funkcionář, který současně stojí v čele význačného budapešťského Literárního muzea Sándora Petöfiho. V této kombinaci totiž není příliš šance, že by tu někomu doopravdy šlo o kulturu, která má chuť spojovat různé hlasy a komunikovat přes hranice.
V rámci kulturní války se jedná o posun fronty. Dosud principy dohledu mířily především za vysokým uměním.
Demeter je známý naprostou oddaností k Orbánovi a také velmi konfliktní povahou. Má pověst rváče a člověka, který neunese kritiku vlastní tvorby. Loni…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
