Krátce po revoluci 1989 byl v Česku oblíbený názor, že soukromníci dokážou řídit podniky a organizovat služby lépe než stát. Šlo o jeden z nejčastějších argumentů, s nimiž se pravicově ladění politici dožadovali privatizace a měnili chod státu nebo měst. A protože byli tehdy u moci a rozhodovali, názor se rychle ujal i v médiích. Když později vystřídala pravici levice, začalo se pro změnu říkat, že pokud je stát veden dobře a poctivě, není důvod, aby nepředvedl, jak umí řídit.
Člověk by musel někam daleko odjet, aby si během posledního roku nevšiml, že narativ o státu jako schopném manažerovi dostává zabrat. Prakticky ve všech fázích obrany proti koronaviru selhává organizace. Děje se tak přesto, že logika šíření nákazy byla brzy poměrně jasná a vědělo se, co se stane, když nezačneme řešit věci včas.
Už loni se například mluvilo o tom, že bude nutné testovat zaměstnance průmyslových podniků, a stát věděl, že pokud se testovat začne, bude potřebovat velké množství testů. A že když je nekoupí, neušetří: pomalé testování totiž prodlouží lockdown a s ním i ekonomické škody. Přesto právě k tomu došlo: testy jsou potřeba, ale chybějí.
Ještě lépe se kvalita českého řízení demonstruje na očkování. Těžko bychom v posledních třiceti letech našli úkol, k jehož splnění byla česká společnost motivovanější než právě očkování proti covidu-19. Startovali jsme k němu se solidní znalostí problému a s voláním po najmutí špičkových logistických odborníků. To nevypadalo jako…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
