0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Civilizace20. 12. 20202 minuty

Táta

Během první vlny jsme šli s tátou nakupovat. Když jsme vylezli z obchodu, sundal si roušku a říká: „Já si myslím, že i kdybych to dostal, tak to přežiju.“ Říkal jsem si tenkrát, jestli přece jen nepřehání.

Přešlo léto a já se občas u rodičů stavil, maminka si stěžovala na těžkosti doby a s tátou jsme si vždycky dali rum. Před měsícem se ovšem poklidná idyla předměstského života zadrhla. Tátovi se začalo hůř dýchat a maminka ho přemluvila, aby šel k doktorovi. Pak už to šlo všechno rychle. Když jsem dorazil na místní polikliniku, stála tam už sanitka a tátu jsem uviděl mezi dveřmi, jak ho záchranáři odvážejí k autu a napojují na kyslík. Srdce mu běželo na třicet procent a v těle mu ten kyslík velmi rychle ubýval. Špatná srdeční chlopeň si začala vybírat daň za dlouhodobé neřešení problému.

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

V nemocnici tátu stabilizovali a začali ho připravovat na operaci, která není pro lidi jeho věku úplně běžná věc. Tátovi bude příští rok v červnu devadesát. Zmínil jsem se tenkrát známým, že se bojím, aby se v nemocnici nenakazil a nevstoupil do konečné statistiky, kterou dnes sleduje celý svět. Týden po hospitalizaci táta volal, že je covid pozitivní. Nakazil se v nemocnici.

Seděl jsem tenkrát v domě, který on koupil, díval se z okna na zahradu, kde jsme spolu vysázeli dnes už velmi letité stromy, a pociťoval, jak mi mozek zachvacují chapadla blížící se katastrofy. Pamatuju se, že mě ta zpráva na pár hodin úplně paralyzovala.

A nejmíň únosná představa byla, že to poslední, co…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc