Pejskařovo dilema
Před pár týdny několik anglických vědců publikovalo poněkud ohromující studii. V řekách měřili dva insekticidy, které se na farmách striktně nesmějí používat. A nastojte, našli je. Skoro v každém z tisíců vzorků.
Fipronil a imidacloprid patří mezi takzvané systemické látky: umí proniknout skrz naskrz rostlinou do kořenů, listů a květů, takže se stává pro škůdce kompletně jedovatou. Hubí ale také včely a další užitečný hmyz. Proto je evropské státy společně zakázaly. Přesto v řekách dál jsou. Dávky běžně překračovaly hranici, za níž u bezobratlých živočichů nastává akutní otrava. Často i několikanásobně.
Kde se ve vodě vzaly? Skoro určitě z psích kapek či obojků proti blechám. V nich jsou pořád legální – běžně se prodávají také v Česku. Nejvyšší koncentrace naměřili u výpustí z městských čističek, takže hlavní příčinou bude mytí pejsků doma ve vaně. Obojek pro středně velkého hafana obsahuje dávku, jaká by stačila k zahubení 60 milionů včel. Účinek prokapává řetězcem vodního života. Chemikálie vybíjejí drobnou havěť, tudíž v řekách ubývá potravy pro ryby či ptáky.
Což před pejskaři otevírá nové a netriviální dilema. Náš vztah k domácím tvorům se proměňuje. Psi se přesouvají ze dvorků na gauče. Přestali dostávat zbytky od večeře; nakupujeme pro ně bezvadné menu z ingrediencí, jaké bychom neváhali pořídit ani sobě. Do občanského zákoníku jsme si napsali, že zvíře není věc. Psiska už nejsou jenom běhajícím alarmem, příručním přítelem nebo doručitelem zastřelených…

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin: