V jasném listopadovém dni je krajina západních Flander idylická: světle zelenou růžičkovou kapustu pokrývá první jinovatka, na obdélníkových loukách se pasou ovce, rovné silničky vroubí cihlové domky. Každý metr téhle prozaické, dokonale poklidné krajiny ale vsákl obrovské množství krve. Právě v západních Flandrech se odehrávaly nejtěžší boje první světové války, a jejich ozvěny se dodnes nevytratily.
Centrem regionu jsou Ypry – půvabné město, které dalo jméno bojovému plynu yperitu. Jeho tisíc let staré hradby lemuje řada vzorně udržovaných hřbitovů s růžovými keři a anglickým trávníkem. Válečné hřbitovy najdete téměř v každé z okolních vesnic. Za poslední řadou domků se povětšinou otevře pohled na nízký plůtek, jednoduchý kříž a náhrobky. Hřbitovů je tu mezi poli více než stovka. Ten největší z nich, Tyne Cot, je od Yper vzdálený asi deset kilometrů a návštěvníkovi se zde otvírá v pravém slova smyslu dechberoucí pohled na dlouhé řady bílých náhrobních kamenů. Je jich tu dvanáct tisíc. Osm tisíc z nich nenese žádné jméno, protože v kanonádě, bahně a zákopech první světové války nebylo možné rozlišit, které ostatky patří komu.
Ty náhrobky, které jméno nesou, ohromí pozorovatele globálním dosahem: leží tu nejen Britové, Němci, Francouzi a Češi, ale také z kolonií naverbovaní Senegalci či Novozélanďané, kteří zde v rámci jedné zteče nechali nejvíc životů v novozélandské historii. Na vlámských polích, malém kousku evropské půdy, bojovalo přes milion vojáků z padesáti zemí…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
