Malbou za lepší Bronx

Vyhlídky Martina Reinera nejsou na konci listopadu právě nadějné. A to jak v doslovném, tak přeneseném smyslu slova. Úspěšný brněnský nakladatel mapuje očekávanou ztrátu z druhé vlny pandemie a počítá, že uzavřená knihkupectví zasáhnou jeho i kolegy ještě citelněji než během první vlny. Na podzim směroval vydání knihy obvykle zaručující slušný komerční úspěch – konkrétně nového dílu série Evžena Bočka Aristokratka. Knihkupectví se ale v říjnu uzavřela pět dní po vydání.

„Takže se dvakrát zopakoval stejný model. Ekonomicky mě to nepoloží, ale dobré to není. Zatímco na jaře byla ztráta řádově statisíce, teď se obávám, že to může být až milion a půl,“ pokyvuje Reiner hlavou nad sklenkou červeného vína ve svém brněnském bytě. A grandiózní vyhlídku z šestého patra moderního domu nedaleko centra města mu poslední listopadovou středu kazí šedivá mlha, která se válí nad městem, a také rozkopaný sousední pozemek, na němž zanedlouho vyroste předimenzovaný developerský projekt, na jehož podivnou cestu schvalovacím procesem se snaží také coby opoziční zastupitel Brna-střed upozorňovat.

Za okny Reinerova bytu však z šedivé mlhy dneška probleskuje i jiný, barevnější zítřek. A to opět jak doslovně, tak přeneseně. Kousek od plánovaného činžáku, na jedné ze zdí rozsáhlé budovy brněnské Úrazové nemocnice se na obří malbě rýsuje žíhaný kůň hrající všemi barvami od temně rudé po šedozelenou a na něm snová zelená postava vztahující ruce do dáli. Obraz podle návrhu výtvarníka a performera Františka Skály je už čtvrtou velkoplošnou malbou pod širým nebem, která v Brně od počátku listopadu vznikla v rámci projektu, jejž Martin Reiner během necelých dvou let doslova vydupal ze země. „Po dlouhých eskapádách konečně malujeme,“ říká spokojeně.

Pod jednoduchým názvem Městská galerie zaplní dosud prázdné zdi a štíty domů v brněnské čtvrti Zábrdovice nacházející se severovýchodně od centra města, která ovšem proslula nelichotivou přezdívkou brněnský Bronx, tvorba předních tuzemských umělců a umělkyň. Hotové jsou čtyři, celkem jich má být dvacet. Historicky – třeba v meziválečném Mexiku nebo od šedesátých let Severním Irsku – nesl tzv. mural art často jasné politické poselství. Brněnská kolekce tento nádech nemá, i když jistou míru veřejné angažovanosti přece jen nese.

Jejím záměrem je totiž mimo jiné zlepšit nevalnou pověst Bronxu, přitáhnout do jeho ulic obyvatele Brna i přespolní návštěvníky, kteří by sem jinak nešli, a začlenit ji více do centra města, s nímž sice reálně těsně sousedí, ale pocitově jde o opomíjenou periferii. A pomocí některých děl i připomenout místní historii. „Ta čtvrť se posledních deset patnáct let velmi dynamicky mění,“ říká Reiner, který tu má kromě bytu i kanceláře nakladatelství. „A mrzí mě, že brněnská majorita si toho stále nevšimla a nevnímá to. Lidé se sem stále bojí chodit. A tahle naše galerie by mohla být důvod, proč sem přijít.“

Namalovat a přelakovat

Oranžová vysokozdvižná plošina u zdi Úrazové nemocnice s hučením šplhá do výšky patnácti metrů, chvěje se ve větru a je na ní pořádná zima. Výtvarníci Aleš Veselý a Lukáš Veselý z brněnského ateliéru Malujeme jinak, kteří dostali na starost realizaci muralů ze sbírky Městské galerie, jsou po mnoha hodinách práce venku v teplotách kolem nuly prokřehlí, ale pracují rychle a soustředěně, aby stihli udělat co nejvíc, než se odpoledne setmí.

Zábradlí plošiny mají oblepené kopiemi Skálova návrhu a často do nich nahlížejí, aby pomocí fasádních barev v lakýrnické pistoli a barevných sprejů věrně zachytili jemné stínování postav a přelévání jedné barvy do druhé. Dvojice výtvarníků už na malbě pracuje třetí den, a ještě je čeká finální nátěr malby speciálním lakem, který – slovy odborné terminologie – barvy „vykontrastní“ a bude malbu chránit před vyblednutím od slunce a dalšími nepříznivými vnějšími vlivy. Ideální sezona na mural art už dávno minula a kromě nepohodlí, které studené počasí přináší tvůrcům, rovněž komplikuje vznik malby – fasádní barvy mohou v zimě a mokru na zeď hůře přilnout a následně pomaleji schnout.