1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?
Slon. Jeho příslovečné počínání v porcelánu připomíná nápady a chování některých politiků zcela zřetelně.
2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)
Kdepak sametová revoluce. Jsem o generaci starší. Já jsem po letech 1968‒1969 nabyl dojmu, že změna ve prospěch lidí může přijít jen jaksi „shora“. A že je třeba vytvářet struktury, které v potřebném čase budou k dispozici. V prvním jsem se mýlil, ve druhém nikoli.
3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?
V roce 1946 jsem slyšel, jak řezník odvedle u nás v ulici říká tátovi, který byl dělníkem v pražské Waltrovce: „Jestli jsi volil komunisty, tak už ke mně nechoď.“ Chodili jsme dál, táta volil národní socialisty.
4. Kdy a proč jste plakal kvůli politice?
Už se snad ani nepamatuji, kdy jsem naposledy plakal, ať již z jakéhokoli důvodu. Ale slzy v očích i na tváři jsem měl, když jsem se dozvěděl o úmrtí Václava Havla.
5. Které vaše přesvědčení se nesnese se společenskými konvencemi?
Jsem velmi konvenční člověk a o takovém přesvědčení nevím.
6. Kdy jste poprvé pocítil, že jste mocný?
V politice nikdy. Snad trochu, když jsem jako advokát (a poslanec) přijel k okresnímu soudu zastupovat staré manžele vyhazované v devadesátých…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
