Nominace viceprezidentského kandidáta těsně před vrcholem americké prezidentské kampaně může mít různé důvody. V roce 2008 například republikán tradičního střihu John McCain postavil do centra dění nečekaně neznámou guvernérku Aljašky Sarah Palin, aby napumpoval novou energii do kampaně, jež zjevně ztrácela dech. Palin byla prvním poslem nové tváře americké pravice, první bělošskou národoveckou populistkou, která elektrizovala část populace oslnivým zjevem, jednoduchými hesly a lechtivým skandováním typu „Vrtej, miláčku, vrtej“. Nominace také mají své důsledky, John McCain volby sice nevyhrál, do dějin se ale zapsal jako seriózní politik, který nicméně pomohl uvést na velkou scénu politický proud, jehož vyvrcholením je současný prezident Donald Trump.
Joe Biden, sám bývalý viceprezident, je v jiné situaci než jeho bývalý senátorský kolega. Nepotřebuje zásadní zvrat v kampani, v níž už dlouhé týdny vede, spíše potvrzení dosavadního trendu a obranný štít před největší slabinou své kandidatury. Tou je bezpochyby jeho věk, Biden bude v případě vítězství ve svých 78 letech nejstarším prezidentem poprvé zvoleným do Bílého domu, a i když se to téměř nesluší napsat, postava jeho „dvojky“, a tedy také případného náhradníka, je ještě důležitější než jindy. Zmíněný McCain také nebyl úplně v rozkvětu mládí a s odstupem se dá říct, že s Palin udělal chybu – představa, že by právě ona mohla řízením osudu stanout v čele Spojených států, leckoho i mezi republikány spíše děsila, než…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 35 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
