Co uvidím, až uvidím?

Pokud se člověk narodí slepý a naučí se „vidět“ objekty dotykem, je schopen ony objekty rozlišit pouze zrakem, pokud získá znovu schopnost vidět? Tak zní zjednodušeně otázka, kterou se zabýval irský filozof, fyzik a matematik William Molyneux a jež už tři století přitahuje zájem učenců. Odpověď na tzv. Molyneuxův problém hledají vědci i dnes. A zdá se, že úspěšně – za pomoci čmeláků.

To není můj pes

Williama Molyneuxe (1656–1698) k hloubání nad touto otázkou vedla bezesporu skutečnost, že jeho žena v prvním roce jejich manželství ztratila zrak. K problému přistoupil z druhé strany – z pozice slepce, který se už narodil ochuzen o zrakový vjem, jemuž se ale zrak během života vrátí. Molyneux v roce 1688 v dopise svému příteli, filozofu Johnu Lockovi, píše: „Představme si člověka od narození slepého, který se naučil hmatem rozlišovat kostku a kouli, jež jsou ze stejného materiálu a stejné velikosti. Pokud takový člověk prozře, bude schopen rozlišit, pouze na základě svého zraku a bez použití hmatu, co je koule a co je kostka?“

Tento dopis byl psán v časech, kdy lékaři ještě nedokázali vracet lidem zrak, takže Molyneux i Locke mohli jen spekulovat. Nicméně jejich odpověď na otázku zněla, že nikoli: je rozdíl ve slepcově zkušenosti rozlišit předměty hmatem, jež ovšem na zrak již takto nepůsobí – vyčnívající roh kostky, který tlačil na jeho ruku, se jeho zraku nebude jevit takový, jaký je na kostce. „Slepec, který prozřel, by na prvý pohled nemohl s jistotou říci, co…