Všechno je pod kontrolou, pane prezidente. Asi.

Veřejné protesty jsou v Bělorusku vzácná věc, a zemi navíc čekají za dva měsíce prezidentské volby. Nikdo nečeká, že budou férové, a diktátor Aljaksandr Lukašenka v nich chce získat posvěcení už šestého volebního období. Přesto se nejen v metropoli Minsku, ale také řadě menších měst konají někdy i tisícihlavé demonstrace, jejichž účastníci klepou bačkorami. Aby to bylo ještě horší, neznamená to, že chtějí prezidenta po více než pětadvaceti letech poslat do zaslouženého důchodu a hřejivé domácké obuvi. Bačkory mají sloužit k rozmáznutí „švába“ a tím švábem je míněn Lukašenka.

Autorem příměru prezidenta k obtížnému hmyzu je videobloger Sjarhej Cichanouski. Hromotlucká postava, silácké vystupování a youtubový kanál Země k životu, kde kritizuje běloruskou korupci a státní neschopnost, z něho v poslední době udělaly celonárodní celebritu. Právě on, spolu s nejvýraznější postavou běloruské oficiální opozice Mikalajem Statkevičem, za probíhajícími protesty stojí. Oba se chtějí ucházet o prezidentské křeslo, přihlášky obou volební komise zamítla. Oba si v posledních týdnech odkroutili několik patnáctidenních trestů vězení za účast na nepovolených shromážděních a další je čekají.

Většina analytiků a pozorovatelů je přesvědčena, že i když je současná vzpurná nálada Bělorusů výjimečná, protesty jsou málo početné na to, aby nějak ovlivnily výsledek srpnových voleb: Lukašenka má veškerou moc a…