Nic nebude jako dřív

Čerstvě dovezená americká sanitka, zaparkovaná u vody v Poděbradech, vzbuzuje pozornost a nečekané otázky.

„Tati, takže my teď budeme zachraňovat lidi?“ ptá se nového majitele pohotovostního vozidla jeho malá tulící se dcera – a dozvídá se, že tak nějak to skutečně bude. „Jo. Zachraňovat lidi, co budou mít hlad.“

Vousatý tatínek Jakub Parus donedávna vedl v lázeňském městě na Labi jednu z větších místních restaurací. Jmenovala se Sotto Ponte – italsky Pod Mostem, podle polohy u řeky a frekventované cyklostezky. Podnik na atraktivním místě s venkovním grilem a zahrádkou pro sto lidí už však letos otevře bez Paruse. Z nákladného nájmu dal na začátku koronavirové krize výpověď a vydal se novým, skromnějším a dobrodružnějším směrem.

Svoje grily a „smokery“ postaví ke dvěma menším podnikům ve městě, hasičskou sanitku přebuduje se dvěma novými parťáky na „food truck“. A dluhy, způsobené koronavirem, zkusí srovnat tím, že se začne „víc otáčet“.

Jde o příběh, který je pro právě probíhající metamorfózu českého gastrosvěta v mnoha ohledech ilustrativní. Hospody, restaurace, kavárny a bistra tento týden smějí po dvou měsících otevřít zahrádky. Velká část z nich fungovala doposud aspoň přes výdejní okýnka a roznáškové služby, ale opravdový restart v odvětví, kde před pandemií pracovalo kolem čtvrt milionu lidí, se odehrává až teď. Vynucená pauza snad už definitivně končí, málokdo ale otevře svůj podnik ve stejné podobě, jak ho v březnu zavíral. Pokud tedy vůbec otevře.