Islámský stát natáčel popravy zajatců na video, chlubil se svou brutalitou, a budil proto hrůzu po celém světě. To režim syrského diktátora Bašára Asada své odpůrce raději mučí vskrytu, a také proto ve světě zdaleka nevyvolává takové pobouření jako džihádisté. V labyrintu syrských věznic přitom v minulých devíti letech beze stopy zmizelo asi 100 tisíc lidí a není důvod si myslet, že tato praxe v současné Sýrii skončila. Dlouho přitom za zločiny Asadovy vlády nikdo nestanul u soudu – což se změnilo až teď na konci dubna. Čtyři tisíce kilometrů daleko od Damašku.
Před soudem v porýnském městě Koblenz stanul Anvár Raslan (57), muž, který podle žaloby na začátku syrské revolty v letech 2011–2012 vedl vyšetřovací jednotku tajné služby spravující vlastní věznici na okraji Damašku. Během Raslanova velení zde podle prokuratury byly mučeny čtyři tisíce vězňů, 58 z nich nepřežilo.
Raslan se u soudu ocitl jen díky zápletce, která působí jako ze smyšleného filmového scénáře. Po dvou letech syrské války dezertoval, utekl ze země, a v roce 2014 dokonce patřil k opoziční delegaci při mírových jednáních v Ženevě. V tom samém roce v Německu požádal o azyl a v Berlíně jej v centru pro registraci běženců čirou náhodou poznal jiný Syřan – Anvár Bunní (60). „Nejprve jsem ho nepoznal, ale pořád se mi hlavou honilo, že toho člověka odněkud znám,“ řekl německým médiím. „A druhý den mi došlo, že to je Anvár Raslan.“ Bunní je právník, který léta pomáhal syrským aktivistům. V roce 2006, tedy pět…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 35 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
