Sledovat rytmus dne

Dveře autobusu číslo 307 se s lehkým zasyčením otevírají, ale na zastávce je trochu mrtvo. Příměstská linka pendlující mezi stanicí metra Zličín a vesnicemi na západ od Prahy bývá v pět odpoledne plná lidí vracejících se ze školy a z práce, teď ale nastupují jen čtyři cestující v rouškách a každý z nich se usadí tak daleko od ostatních, jak jen to velikost vozidla dovolí. Nikdo neukazuje řidiči průkazku ani si nekupuje jízdenku, obojí bylo s ohledem na epidemii koronaviru dočasně zrušeno. Cestující navíc do autobusu nastupují jen zadními dveřmi. Když se poloprázdný stroj vydává na cestu úzkými silničkami pražského předměstí, po pár zastávkách vystoupí i těch několik zbylých pasažérů. „Teď už vezu jenom vzduch,“ říká šofér Lukáš Janata. Řidiči autobusů, tramvají nebo metra patří mezi profese, které navzdory nouzovému stavu a karanténě stále denně chodí do práce. Nejsou sice v tzv. první linii jako třeba lékaři či zdravotní sestry, ale i oni tráví celý den v potenciálně infikovaném prostředí. Podle zprávy z minulého týdne se nemocí covid-19 dosud nakazili čtyři pracovníci pražské MHD a dalších dvacet je v karanténě. Janata se ale nákazy nebojí a svoji práci bere s klidem. „Mám dobrou imunitu, je mi čtyřicet, nejsem v rizikové skupině. S rodiči jsem kontakt pro jistotu omezil na telefon,“ říká. Jeho autobus v garážích denně dezinfikují, v práci fasuje vitaminy a po celou dobu cesty má na ústech roušku. Daleko více než virus ve vzduchu mu prý vadí ztráta kontaktu s pasažéry.…