Stojíme v aspoň pětimetrovém odstupu, abychom si enormní malbu vůbec mohli prohlédnout. „Je to zoufalé volání po míru,“ říká směrem k obrazu s bolestně rozšklebenými tvářemi Pablo Guayasamín. Jeho již zesnulý otec Oswaldo je nejslavnějším ekvádorským umělcem a autorem tohoto díla, které nese jméno Lidice. A já se osmasedmdesátiletého pána ptám, jak se sem na rovník do metropole Quito taková připomínka na středočeskou obec, kterou v červnu 1942 zlikvidovali nacisté, vůbec dostala.
„Mistr chtěl zpodobnit světové tragédie, aby varoval před jejich dalším opakováním. Navštívil senegalský ostrov Gorée, kde byli soustředěni otroci před plavbou do Ameriky. Byl v sovětském Leningradu kvůli blokádě, v japonské Hirošimě kvůli výbuchu atomové bomby, v Polsku kvůli koncentračním táborům. A při cestách po světě ho zaujala i tragédie Lidic, kterou zachytil akrylovými barvami na těchto panelech,“ vypráví Pablo Guayasamín, který během hodinového rozhovoru nikdy nevyřkne spojení „můj otec“. Raději užívá slovo „mistr“.
Upozorňuje mě na jednotlivé detaily úmyslně nepřehledného díla. „Symbolizuje to hromadu, jak na sebe padají lidé bez ladu a skladu. Tady křičí matka s dítětem a tady jedné oběti vraždění v ústech vybuchuje bolest,“ komentuje tvář, které prýští z úst krev. Má ale hodně překroucenou představu o tom, co se v Lidicích před téměř 80 lety událo. „V té vesnici zabili nacistického generála, a tak se jí Hitler pomstil. Obyvatele tam postříleli na hřišti a v kostele,“ říká…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
