Od věci•9. 2. 2019•4 minuty
Freestyle i visací zámek
Otevírání zámků pomocí planžet, šperháků a háčků si spojujeme s lupiči. Málokdo ví, že je to také sportovní disciplína, v níž se konají i mezinárodní závody. Marek Pederzoli (32), který tzv. lockpickingu propadl, přirovnává odemykání zámků bez použití klíče k luštění rébusů či hlavolamů.
Jak byste ho definoval?
V širším slova smyslu jako otevírání zámků nedestruktivní cestou, používá se v rámci zámečnické, policejní nebo hasičské profese. Pro mnohé je to však hlavně zábava a „umění“. Vyžaduje šikovnost, trpělivost a kreativitu. Takže se lze setkat s pojmy jako hobby lockpicking, sportovní lockpicking či jednoduše locksport, kdy se v této disciplíně pořádají národní i mezinárodní klání.
Protipólem nedestruktivní cesty je logicky ta destruktivní…
To je způsob, kdy zloději vložku raději vytrhnou, rozlomí či odvrtají, než by zámky složitě otevírali planžetováním. Pokud je překážkou visací zámek, tak jej přestřihnou, nebo dveře vykopnou či vylomí páčidlem. Takže žádní filmoví lupiči-hrdinové, kteří během vteřiny otevřou šperhákem dveře. Samozřejmě pokud nejde o sofistikovanější „vloupání“ – třeba v USA se v některých korporacích nesimulují jen hackerské útoky, ale také modely, kdy nezvaní hosté překonají různá zabezpečovací zařízení v centrálách firem. Lockpickeři se pak oficiálně nebo v utajení snaží prolomit bezpečnostní bariéry.
A co zámečníci, když ve dvě ráno někdo ztratí klíče?
Ani profesionální zámečníci v praxi většinou nedestruktivní cestu nepoužívají, pokud se bavíme o našich končinách. Samozřejmě dveře nevykopnou, ale zámky…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
