Šest hodin spolu v Soči minulý týden jednali ruský a turecký prezident Vladimir Putin a Recep Tayyip Erdoğan, než předstoupili před kamery a oznámili dohodu. Vyplývá z ní, že úsilí a sny o kurdské autonomii na severu Sýrie končí bez úspěchu. Turecký prezident tedy splnil svůj hlavní cíl, jinak mu ale Putin mnoho nedovolil. Turecko prozatím zabere méně než třetinu z požadovaného bezpečnostního pásu u syrsko-tureckých hranic, zbylé hraniční pásmo obsadí režim Bašára Asada a ruští vojáci. Přímo u hranice budou probíhat společné rusko-turecké vojenské hlídky.
Oba autoritáři během dlouhého rozhovoru pravděpodobně vyjednali více, než zatím prosáklo na veřejnost. Jisté ale je, že hlavním vítězem po americkém odchodu z oblasti a pánem nad budoucím uspořádáním Sýrie je ruský prezident. Kdo chce v Sýrii něčeho dosáhnout, musí volat do Moskvy. Před vlastním publikem se nyní Putin může chlubit, že Rusko je díky jeho politice opět blízkovýchodní velmocí. Stejný signál měl ruské veřejnosti vyslat i summit, který se konal v Soči den po jednání o osudu severní Sýrie.
První rusko-africký summit hostil přes 40 hlav afrických států a měl stvrdit, že se Rusko vrací na scénu i v Africe, kde Sovětský svaz po konci studené války vyklidil své pozice. Rusko se na Afriku více zaměřilo po zavedení protiruských sankcí, které následovaly po anexi Krymu. Během pěti let se mu podařilo vyjednat smlouvy o bezpečnostní spolupráci s více než dvacítkou afrických států a skoro zdvojnásobit objem…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
